Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Volání po kabinetní justici?

Luboš Patera, časopis Právo a rodina, č. 4/2002

V obsáhlém pojednání předestřela soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Hana Nová svůj pohled na řadu problémů, které podle ní v rodinném právu komplikují řešení konkrétních případů, a to jak soudcům, tak i sociálním pracovníkům, advokátům, notářům nebo pracovníkům jiných odvětví. V rámci diskuse, kterou tímto chtěla autorka vyvolat, pokusím se vyslovit názor jednoho z občanů, o jejichž případy jde také, čí spíše především, jmenováni však autorkou nebyli.

Soudkyni Haně Nové nelze upřít jistě upřímnou snahu o vyladění procesních i hmotněprávních norem, zdá se však, že jde o pohled z výrazně jednostranných pozic těch, kteří - a nejen v soudních síních - o životech občanů rozhodují, a jimž to tito spoluobčané pochopitelně komplikují. Snad proto vyslovila tolik výhrad k veřejnosti jednání: Vyloučení veřejnosti v rodinných věcech by podle ní mělo být upraveno jako pravidlo, neboť v těchto řízeních jsou projednávány údaje velmi osobního charakteru a přitom v jednací síni může být přítomen, vyslechnout všechny údaje, činit si poznámky a dokonce si pořizovat zvukové záznamy téměř každý. Ano, před soudy - a nejen v právu rodinném - se skutečně projednávají dost často věci osobního charakteru, veřejnost jednání má však nepochybně jiný účel, než skandalizaci účastníků. Snad i JUDr. Nová připustí, že lidskou a občanskou kontrolu správnosti a spravedlnosti soudních řízení umožňuje právě tato veřejnost jednání, vždyť přece i ústava českého - právního - státu stále ještě deklaruje, že státní moc, tedy i moc soudní, slouží všem občanům. A že je co kontrolovat, o tom nemůže být bohužel pochyb.

Každé rozhodnutí rozvodových a opatrovnických soudů zásadním způsobem zasahuje do rodinných vztahů a do životů účastníků. Není však výjimkou, že lidské osudy se u soudů necitlivě roubují do předem daných šablon vyhovujících především zbyrokratizovanému a odlidštěnému soudnímu systému, důkazní řízení se odbývá, nejen, že soudy v nesporných řízeních neprovádějí nestranné dokazování z vlastní iniciativy, ale často ignorují i nehodící se důkazní návrhy účastníků, opatrovnické věci ve svých soudních dnech soudci "sekají" po půlhodinách naplánovaného času(!), pravidlem se zdá být neodůvodňování rozsudků po jejich vyhlášení (papír přeci jenom snese lépe i to, co by se lidem do očí říkalo hůře); účastníci a nepohodlná veřejnost se v soudních síních setkávají s vrchnostenskou arogancí i právní zvůlí (i paní soudkyně Nová si jistě vybaví, že neoprávněné příkazy a zákazy bez opory v zákoně se nejlépe prosazují násilím ozbrojenců justiční stráže). V takových případech pak jedině účast veřejnosti, či ještě lépe médií ("zvědaví sousedé a spolužáci" se do soudních síní ve skutečnosti nijak nehrnou) může být korektivem příliš sebevědomých soudců a občanskou sebeobranou před zneužíváním jejich moci; nedělejme si přehnané iluze o nějakých výjimečných charakterech soudců a soudkyň, jsou to také jen lidé, pokušením mocenského postavení ne vždy odolávající.

Cesta do pekel, jak známo, bývá dlážděna dobrými úmysly. Vyloučení veřejnosti z projednávání rodinněprávních věcí by tak prospělo především státním strukturám, jejichž občany omezující pověstný Havlův "samopohyb" je zřetelný již dnes: předsedové okresních a krajských soudů "domovními" řády protiprávně omezují právo účastníků nahlížet do spisů na svévolně stanovené "úřední dny" - Ministerstvo spravedlnosti s tím seznámené proti této zvůli nezasahuje, samotný vstup účastníků, natož veřejnosti, do soudních budov je všemožně komplikován justičními ozbrojenci; také novela trestního řádu přes veškeré proklamace odstranila z trestního řízení institut společenského zástupce - tedy další z prvků legitimního občanského podílu na výkonu práva ve společnosti, a dále omezila i práva poškozeného; soudní budovy i jednací síně jsou plné špiclujících videokamer bez jakéhokoliv ohledu na soukromí zde přítomných osob ...

Pokud se tedy mocenské struktury takto upevňují a opevňují před "komplikujícími" občany, je volání po neveřejnosti soudních jednání jen zákonitým průvodním jevem. Děkuji proto, paní soudkyně Nová, ale veřejné projednávání mých osobních a rodinných záležitostí je mi milejší, než justice bez občanské kontroly, kterou nabízíte.


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.