Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Je to hustý

Dva fejetony z knihy Věry Noskové

Chraňme muže!

Muži u nás umírají v průměru o sedm let dříve než ženy. Do důchodu přitom odcházejí o několik let později. Odpočinku ve stáří si tedy moc neužijí, i když do sociálního pojištění vkládají víc peněz. Společnost se tak v diskrimanačním postoji vůči mužům spolčila s nespravedlivou přírodou. Přidají-li se k těmto elementům ještě panovačné ženy, muž bude krácen nejen na délce života, ale i na právech a sebevědomí.

Ideálním mužem v představách mnoha žen je načinkovaný Einstein s výmluvností Oldřicha Nového. Tento přítulný velikán vybuduje s elegancí gentlemana rodinné hnízdo, a s prostoduchostí oslíčka Otřes se by měl do této bezedné nádoby střásat po celý život peníze. Je pozorným a častým posluchačem ženy, dělá kariéru, ale přitom je často doma, vykonává většinu domácích prací, věnuje se dětem, je pro ostatní samičky lákavý, ale věrný té své, dokáže zabít myš i tarantuli, vykopat studnu, rozčvrtit krávu a vykydat hnůj, a přitom je pořád jak ze škatulky. V některých zemích musí muž po rozvodu platit bývalé manželce apanáž nebo jakési odškodné. Za trest, že jí na čas poskytl vyšší životní úroveň, kterou si po rozvodu sama nedokáže udržet. To je ovšem lákavá situace. Leckterá feministka se možná vzdá proklamované nezávislosti, a ráda bude na zapuzeném partnerovi parazitovat.

Muži všechny tyto nároky a rizika vyciťují, a podle své nátury se jim buď snaží vyhovět nebo se jim vzpírají. Možnosti vzpoury jsou pestré: staromládenectví, bojkotování závazných vztahů, útěk do hospod, k workoholismu a k náhodným utěšovatelkám, které pokud vůbec inkasují, tak jednorázově. Raději být neúspěšný než uštvaný, říká si mnohý muž. Raději být bez ženy, než poslouchat denně její požadavky, nároky, popichování a výzvy k nápravě kapajících kohoutků, chování a vždy nízkých příjmů.

Je-li žena neúspěšná v osobním životě, ve své profesi, ve výchově dětí, hledá se viník. Solidární dámy v jejím okolí mají často při ruce vysvětlení, že je obětí mužského egoismu a zasluhuje ochranu a pomoc. Nikdo jí její neúspěch nevyčítá. Neúspěšný muž je ale v lidské společnosti nula, což mu dá na prvním místě tvrdě prožít družka, manželka, matka - byť byly všechny ve všem neúspěšné.

Psychologové upozorňují na to, že muži jsou méně odolní proti stresům než ženy. Andrologové varují, že klesá jejich plodnost. Vnoučata litují, že přicházejí o ještě mladé dědečky, jež kosí infarkty. Ale mnohé zdivočelé bojovnice odmítají mít s křehkým a ohroženým lidským samcem soucit. Útočí jako divoké vosy na mužovu pýchu, která začíná močením vstoje a končí jeho pohrdlivým přidržováním ženina kabátu.

Rozhodla jsem se tomu trendu čelit. Znám křehkost a zranitelnost mužů, jejich dojemnou dezorientaci v sociálně vzrušivém a emocionálním světě žen, v tom světě výmluvných lišek a psychicky pružných koček milujících teplo a bezpečí domova. Vychovala jsem dva mladší bratry a dva syny. Už čtvrt století žiji s typickým mužem. Čtu si o těchto bytostech knížky, přemýšlím o nich a dostala jsem se tak daleko, že s nimi soucítím.

Muži spolu s dalšími miliony zvířecích samců jsou poslušni rozkazu přírody vymezit a bránit teritorium. Počítá se s tím, že kvůli tomu budou zabíjet a sami se nechají zabít. Protože potřeba bránit či rozšiřovat superteritorium neboli vlast je u společnského primáta pociťována víc kolektivně než osobně, společnost vypracovala už osvědčené přípravné mechanismy. Jak jednotlivé lidské samce k teritoriálním a dalším odvozeným řežbám přinutit? Vznikla instituce vojska, cepující vojna, vojenský výcvik, rozkazy, tresty za neposlušnost. Milé dámy, vy, které naříkáte na úděl bolestivého porodu - vy jste se ke zrození dítěte většinou svobodně rozhodly, ale muž musel, a mnohde ještě musí, nastoupit na vojnu, i když se k tomu vůbec nehodí a zoufale nechce. Poněkud drastická akce, kterou dáváme život novému lidskému tvoru, zřídka trvá déle než 24 hodin. Jsme za ni pak zainteresovaným okolím velebeny. Mladý muž musí žít po mnoho měsíců v nenormálním jednopohlavním světě, v němž leckde agresivnější samci organizují zvrhlé ponižující rituály. Jeho svobodná vůle je srážena na kolena, učí se zabíjet a poslouchat rozkazy i těch, kterými třeba pohrdá.

To ovšem bojovné ženy nezajímá. Je to jejich patriarchální svět, dobře jim tak, tvrdí. A jdou ještě dál. Ty militantnější mužům kašlou na to, že vytvořili celkem úspěšný model civilizace, počínaje vynálezem demokracie, knihtisku, elektřiny a internetu. Že vyprojektovali a vystavěli města, stvořili drtivou většinu všech druhů umění, řemesel, a vytvořili neuvěřitelně širokou škálu vědních a technických oborů. Dílem mužské vynalézavosti a talentu jsou všechny dopravní prostředky, počínaje bicyklem a konče vesmírnými koráby. Všechny symfonie a opery, architektonické slohy a stavby od iglů až po katedrály a podmořské tunely. Všechny politické i náboženské teorie a společenské systémy, k nimž se ostatně ženy vždy ochotně přimkly.

Je to svět chlapů, remcají přesto feministky, co je nám po něm.

Kéž by oněm nespokojeným dámám bylo vymezeno území, kde by si mohly střihnout s několika trubci matriarchát. Trubce by chovaly na těžší fyzickou práci a s prominutím na semeno. Krásně ekologicky by si žily v jeskyních, sály by sílu a moudrost z prsou matky Gaiy, neobtěžovány lidskými samci s jejich maskulinní elektřinou, chlapáckými symfoniemi, falickými mrakodrapy, raketami, technikou a sexem.


Pánové, harašte dokud ještě můžete

Protože erotika je inspirující, vzrušující, motivující a zábavná, vyvinuli jsme pouhou hru na erotické přibližování. Hru, v níž o nic vážného nejde, ale díky níž se vztahy mužů a žen změkčují a zábavně jiskří, díky níž se dá lépe snášet někdy úmorná všednodennost a nápor pracovních úkolů. Drobné úsluhy a šibalské dobírání, přátelské doteky a úsměvy mezi muži a ženami zlepšují náladu, utvrzují nás v mužských a ženských rolích, jsou zábavnou situací do níž člověk promítá svou sociální zdatnost. Stane se, že jedinec z roviny nezávazného laškování sklouzne do podpalubí, kde je skutečné erotické dusno, někdy jej dokonce jeho vyšší společenský statut přiblíží ke zvykům šimpanzích vůdců, kterým jsou dle zvykového práva po vůli všechny samice v tlupě. V tom případě má žena dost možností jak hormoníka zvládnout či zesměšnit, může ohrozit i jeho kariéru. Nepotřebuje k tomu zákony a soudní dvůr, stačí jí obávaný ženský důvtip a taktika.

Dvornosti, dobírání a náznaky mlsných představ mužů vnímám po celý život jako přirozený hold mé ženskosti. Ani se mužským nedivím, jako samička jsem biologicky cenný tvor, a liším se od nich hebkou pokožkou a oblými tvary. Že neuzvednu pytel cementu mě činí ještě cennější, protože tím v mužích vzbuzuji potřebu chránit mě, a navíc mohou demonstrovat svou mužnou sílu. Ta mně samozřejmě imponuje, což, jsouce sociálně bystrá a pohotová, projevím obdivem a vděkem. Upevňuji tak muže v jeho samčí roli. Prostě jsme oba dva poslušni přírody v nás i kolem nás, a máme z toho souladu potěšení.

Před několika lety se vetřel do mé samičí bezelstnost disharmonický tón. Jen a jen z médií, neboť v okolním reálném světě to nikdo nevnímá a neřeší, jsem se dozvěděla, že to, co považuji za bezpečnou a příjemnou kulisu svého života mě má správně urážet a ponižovat. Dvoření, košilaté vtipy, lichotky a projevovaná mlsnost mužů se totiž nazývá sexismus, a muži, kteří takto sebe i ženy baví, sexuálně haraší, což je proti lidským právům. Mezi lidská práva žen patří totiž také to, aby jim nikdo nepřipomínal, že jsou ženy, natož žádoucí. Má je to otravovat, urážet a snižuje to jejich lidskou důstojnost.

Podle odhadu Evropské komise se 40 až 50 procent evropských žen setkává na pracovišti se sexuálními projevy, které jim nejsou milé. Kde Evropská komise svůj odhad vzala, když si evropská komisařka Anna Diamantopulosová na druhé straně stěžuje, že povědomí o tomto jevu je v členských zemích EU velmi špatné? Jinými slovy, evropská populace to jako problém nepociťuje, ale přesto jí bude vnucen.

Za sexuální harašení lze pak považovat téměř cokoliv. Pokrytecká netykavka bude kvalifikovat jako obtěžování uznalé hvízdnutí kolegy, když přijde do zaměstnání s odvážným výstřihem. Ženy, které získají averzi k některému muži jej mohou označit za harašícího, kdykoli se jim zachce. Hysterií postižené dámy budou mít nevídaný prostor k pronásledování mužů, ti se mohou dokonce paradoxně prohřešit tím, že odolají hysterčiným svodům.

Nejhůř dopadnou sukničkáři, svůdci každým coulem, kteří pročesávají neúnavně své okolí. Tento vyhraněný lidský typ, který byl vždy spíš zábavný a stal se hrdinou mnoha komedií, nebývá nebezpečný. Jeho pověst varuje ženy, které o letmé sexuální vztahy nemají zájem, ženy opačného ražení může přitahovat, ale to je jejich soukromé riziko. Nový feministický pohled na donšajny a erotické neposedy je pochmurný a mstivý. Zatímco chytrá žena si na potyčkách s obětmi sexuálního apetýtu brousí vtip, žena zpitomnělá feministickou propagandou už rovnou brousí nůž. Jako by na světě nebylo většího nebezpečí a ponížení, než planoucí lichometník líbající ruce. Pro příště se bude takové chování klasifikovat jako projev diskriminace ženy. Důkazní břemeno spočine na obviněném muži. Ten obviněn kteroukoliv kdykoliv a z čehokoliv bude muset dokázat, že je nevinen.

Když už se do toho evropské úřady se svými komisařkami pustily, budou muset rozhodně zatočit i s harašícími ženami. O jedné z nich rovnou podávám zprávu. Prodává v blízké lahůdkárně. Má chlípný vyčkávavý pohled kočkovité šelmy a je předimenzovaně tvarovaná. Nenosí podprsenku, a ňadra se jí pod tenkým tričkem zmítají jako zvěř v pasti. Když syn jednou pozoroval tento fascinující pohyb, necuda se začala plést a dala mu do kelímku jiný salát než žádal. Na dvojsmyslnou otázku: na co vlastně myslíte? mu přímočaře odpověděla: na samé hambatosti. Když pak platil, naklonila se k němu přes pult a řekla: a máte to i s kozama. Tomu říkám harašení! Bohužel syn to jako pošlapání svých lidských práv nevnímal. Místo toho, aby sexistku pokáral nebo rovnou zažaloval, začal se živit především saláty z lahůdkárny. Jsme prostě nekultivovaní barbaři, dědici nemravné antiky a starostlivé feministky s námi mají spoustu starostí.

A jak to bude dál? Zachce-li se ženě poškodit kolegu, vstoupí s ním prostě do výtahu. Jak potom, chudák, vyvrátí její tvrzení? Nejspíš se muži začnou žen bát. Je otázkou času, kdy bystré muže napadne obvinit z harašení ženy, které se podle nich chovají s vyzývavou útočností a sexuálně haraší provokativní přitažlivosti. Tvarované ženské tělo bude kvalifikováno jako útok na mužovu důstojnost, neboť víme, že muž je blízkostí takového objektu proti své vůli manipulován mocnou přírodou, a to odtokem krve z hlavy jinam. Což může fikaný právník v přímém kontrastu s holým faktem kvalifikovat jako ponížení.

V historii převládající útlak žen je mimo jiné vtěsnával do vyhraněné samičí role, z níž nebývalo úniku. Já vím, dámy, naše předkyně si užily své. Budeme se teď mstít? Budoucí útlak mužů může mít opačný výsledek, chlapy jejich samčí role zbaví. Muž připravený o plnokrevně prožívanou samčí roli se stane opatrným panákem, atrapou.


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.