Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Fiala versus Nečas? Nikoliv. Jde o víc!

Spravedlnost dětem

Týdenní blokáda čerstvě jmenované státní úřednice sdružením K 213 není jen jednou z epizod setrvalého potýkání se občanů s vrchností, v němž není daleko k ostřejším výrazům, kterými se „chlapi s gulama“ vzájemně napadají. Feministická advokátka jmenovaná do čela státního orgánu, v němž může jednostranně a absolutně preferovaný ženský „genderový stereotyp“ napáchat škody nejen v rodinách, ale již i na mezinárodní pověsti celého státu, se stala především symbolem neschopnosti a neochoty státních struktur racionálně řešit závažné společenské problémy. Nelze se proto divit, že když ministři nevnímají seriozní a kvalifikované argumenty, nezbývá, než se ozvat hlasitěji.

Pro pořádek proto připomínáme, že ministr Petr Nečas byl jedním z adresátů Petice na podporu střídavé péče (http://www.iustin.cz/files/pet_str.pdf) z června loňského roku. Členem Petičního výboru pro vyrovnané rovné příležitosti, který petici adresoval státním orgánům, je i pan Fiala. Ačkoliv zákon o petičním právu upravuje povinnost osloveného státního orgánu písemně petici vyřídit do 30 dnů, ministr Nečas jako jediný petičnímu výboru neodpověděl. Dokáže-li se tedy veřejně omlouvat za jednání pana Fialy, měl by se omluvit i jemu – a dalším stovkám signatářů petice, z nichž je více než polovina žen! – za své pohrdání občany a jejich právy.

Ing. Jiří Fiala je také spoluautorem Moderního konceptu rodinného práva (http://www.iustin.cz/files/koncept8.pdf). Veškeré snahy tento dokument projednat na ministerstvu práce a sociálních věcí (tak jako na ministerstvu spravedlnosti) vyšuměly do ztracena.

A zmiňovat, že český tzv. právní stát panu Fialovi stále dluží alespoň symbolickou satisfakci za zlikvidované rodinné vztahy s dětmi a další zlá úmyslná příkoří, je zbytečné; po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jde o veřejné tajemství.

Co tedy zbývá? Stupňovat averzi a zvyšovat barikády? Nebo vnímat ministerské a další funkce také jako službu občanům? Projevit chlapské a státnické pochopení pro tragédii člověka, který svým dětem nemůže předat ani lásku ke knihám, a s nadhledem reflektovat podstatu toho „oč mu jde“…

Na to totiž čekají i další tátové, kteří dlouhé roky jen slušně a marně doufají ve spravedlnost a prosazení práva v nejcitlivější věci na světě – v přístupu ke svým vlastním dětem. Na to čekají i jejich matky a babičky dětí, nové manželky a družky – tedy ty ženy, o jejichž trápení feministky ministrům nenašeptávají.

Důsledky dosavadní státní „rodinné politiky“ v režii žen na mocenských postech v „sociální“ sféře jsou společensky katastrofální. Tisíce dětí trpí syndromem zavržení rodiče (medializovaný případ Terezky S.) a přes sliby a fráze se pro nápravu nic nedělá – „stejně jsou ti fotrové jen domácí násilníci a neplatiči výživného“. Utěšeně se tak zvyšuje i počet zavržených matek, neboť zvrácený primárně protiotcovský systém již nechce a neumí pomoci ani jim.

Zatímco dle sociologických výzkumů ztrácí po rozchodu rodičů rok co rok 15.000 českých dětí jednou pro vždy svého otce, který nemá ke svým dětem absolutně žádný přístup, prioritou státní politiky pod taktovkou feministických spolků se stává miliardový „týden rodičovské dovolené pro muže“ a vyrábí se absurdní problematika „aktivního otcovství“.

Moderní úprava porozvodové výchovy – střídavá péče – je přitom soudy a sociálními orgány systematicky sabotována v praxi a v připravované nové právní úpravě i zákonem. Liknavé mnohaměsíční hledání Honzíka Rokose umožnilo jeho matce jej utrápit a zabít – pokud by jej unášel táta, během několika dnů by byl vypátrán a seděl by. Ostatně i démonizovaný pan Fiala si měsíc poseděl, když si dovolil podle rozsudku strávit se svým synem víkend! Je snad nevysloveným cílem státní politiky programově udržovat utrpení tátů, kteří budou i nadále bezmocně přihlížet ztrátě svých vlastních dětí?

A paragrafy přímo diskriminující muže v zákonech zůstávají – i Rada vlády pro lidská práva tento stav trvale a vědomě přehlíží…

Také synové pana Nečase budou jednou tátové. Jsou dva a z prosté statistické úvahy vyplývá, že alespoň jeden z nich o své děti přijde. Pokud tedy radikální výkřik oprávněné občanské nespokojenosti spustí pověstný a potřebný dialog moci s občany, může být lépe. Pokud zůstane vše při starém, bude hůře…

Ing. Jiří Vodička, Luboš Patera
zmocněnci sdružení Spravedlnost dětem


Tiskové prohlášení Ministerstva práce a sociálních věcí, 28. ledna 2008

Sdružení Spravedlnost dětem přijímá nabídku dialogu


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.