Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

O zavrhovaném názvu syndromu zavrženého rodiče (SZR)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

O syndromu zavrženého rodiče, negativním společenském jevu, který je úzce vázán na rozchod/ rozvod rodičů, jsme se blíže dozvěděli poprvé v roce 1996, z překladu klíčové kapitoly knihy se stejnojmenným názvem (Parental Alienation Syndrome) od Richarda A. Gardnera, amerického psychiatra.

Kapitolu se stejným názvem vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR jako metodický materiál pro okresní pracoviště tehdejších odborů sociální péče.

Publikaci jsem přivezl z Londýna, kde jsem byl na dvouměsíční stáži na pozvání Britské psychologické společnosti. Při překladatelské práci jsem uváděné nové výrazy konzultoval s významnými odborníky, prof. Z. Matějčkem, doc. Z. Dytrychem, prof. S. Kratochvílem* a také s bohemisty. Shodli jsme se, že nejvhodnější překlad – vzhledem k obsahu – je syndrom zavrženého rodiče. Ten jsem později, na podnět primáře MUDr. Jiřího Švarce, lehce upravil na syndrom zavržení rodiče.

-----------
*Své původní doporučení prof. Kratochvíl s odstupem 13 let ( v lednu 2009) stvrdil jako správné.

O syndromu zavrženého/zavržení rodiče (dále jen SZR) jsem publikoval články, např. v Psychologii dnes (opakovaně), v časopise Právo a rodina, v publikaci Rozvodová tématika a moderní psychologie. Popsal jsem SZR na mnoha přednáškách, seminářích. Ani jednou jsem se nesetkal s tím, že by výrazu někdo nerozuměl – řečeno jinými slovy, každý ihned věděl, o co jde.

Někdy v roce 2007 a 2008 jsem se setkal se zprávami a s písemnými vyjádřeními, že jde o můj špatný překlad a že anglické slovo alienation ve skutečnosti znamená odcizení. Autoři těchto zpráv mě nekontaktovali, zprávy o špatném překladu sepisovali, aniž bych byl alespoň orientačně informován. K tomu uvedu následující: Ano, vezmeme-li běžný anglicko-český slovník, nalezneme v něm, že slovo alienation se překládá jako odcizení.

Podíváme-li se však do velkých slovníků, pak kromě odcizení nacházíme další významy.

Webster: alienate – to estrange; to withdraw, as the affections, to make indifferent or averse, where love or friendship before subsisted;

Encarta: alienate – to make somebody unfriendly, to cause somebody to change his or her previosly friendly or supportive attitude and become unfriendly, unsympathetic or hostile.

Oba slovníky uvádějí změnu emocí, z původně kladných (přátelství, láska) do ne- přátelských, hostilních. Programující rodič si přece přeje, aby dítě emočně zavrhlo druhého rodiče, nikoli, aby se „jen“ odcizilo. Emoční zavržení je nejen významově víc než odcizení, ale ve vztazích je „jistější“.

Na mezinárodní konferenci Parental Alienation Syndrome, pořádané 18. a 19. října 2002 ve Frankfurtu nad Mohanem jsem se setkal s prof. R. Gardnerem. Mimo jiné jsem se jej přeptal, proč použil tento dvojznačný termín a nikoli výraz, který by jednoznačně indikoval jeho obsah. Prof. Gardner mně řekl, že plně rozumí mému dotazu, na vysvětlenou uvedl, že jeho žáci a jeho škola musí stále čelit nemalému tlaku, včetně soudních žalob se strany radikálních, ideologicky motivovaných skupin. To byl a je důvod, proč znění termínu poněkud posunul. Ideologické skupiny pojmenoval, uvedl, že mají zcela vyhraněný názor na to, kdo je hodný a kdo špatný, kdo je oběť a kdo násilník, koho je třeba vyvinit a koho potrestat. Jejich vedení je velice aktivní a vynalézavé v kritice všeho, co není podle jejich dogmat.

Zamýšlím se, oč vlastně kritikům – na naší domácí půdě – mnou zvoleného termínu vlastně jde. První možnost je kompetitivní emoce, ukázat, že ten, kdo nějak něčím v povědomí psychologů figuruje, takové místo zaujal neoprávněně, neboť neumí přeložit ani tak běžné slovo. „Špatný“ překlad možné si ihned ověřit otevřením slovníku, který máme právě po ruce. Rivalitní emoce nejsou mezi našimi psychology ničím neznámým, zejména u těch, kteří aspirují na důležitější funkce.

Druhá možnost má skrytější příčiny. Psychologové a psychoterapeuti (a samozřejmě nejen oni) jsou nositelé poměrně zafixovaných postojů komu pomáhat, koho vyviňovat a koho naopak postihnout a dát mu pocítit dopad našeho odborného rozhořčení.

U SZR, který je opravdu škodlivým jevem pro lidi i společnost, lze i při velmi letmém pohledu poznat, že převládajícím viníkem jsou emocionálně nezralé matky*. Máme-li však v osobnosti zabudovány silné ochranitelské a vyviňovací tendence, budeme hledat cesty, jak takové provinění rozředit.

------
* Emocionálně nezralí otcové to samozřejmě dělají také, avšak s mnohem menší frekvencí, nemají totiž k tomu příznivé podmínky.

U SZR se nabízí rozšíření původní oblasti (Gardnerem pečlivě vymezené a definované) na další, které již nejsou tak patologické. V našem případě se pro naše ochranitele „hodil“ výraz odcizení, kterým lze „přikrýt“, zamlžit, zamaskovat těžší patologii v případech zavrhování. Nejsem stoupencem takového maskování, jsem pro přesné označení viníka a pro přesný popis jeho provinění, padni komu padni. To je ostatně podmínkou sine qua non pro účinný boj se vztahovou patologií.

Doporučuji proto užívat termín odcizený rodič v případech, kdy dochází k odcizování a odcizení, avšak bez programovaného, soustředěného úsilí jednoho rodiče. K odcizení dochází spíše pomaleji, často pod vlivem situačních faktorů jako jsou časté a dlouhé služební cesty, pobyt(y) v zahraničí, dlouhodobá nemoc resp. dlouhodobé léčebné pobyty mimo domov, velmi vyhraněné, ale zcela odlišné zájmy, eventuelně i trvalý nezájem rodiče o dítě.

Ku pomoci při rozlišování mezi zavrženým a odcizeným rodičem se nabízí jednoduchá úvaha: S tím, když se rodič odcizí – z těch nebo oněch důvodů – se k soudu většinou nechodí, nevedou se letité rozhořčené spory s účastí plejády neziskových organizací, advokátů a znalců, nekonstruují se křivá obvinění ze sexuálního zneužívání apod. Odcizení rodiče vyřeší obvykle sám život nebo poradenský psycholog.

Důvod mého doporučení je ten, že podstata, jádro toho, s čím se tak často setkáváme u opatrovnických soudů je výstižně vyjádřeno termíny programující, zavrhující rodič – programované dítě a zavržený rodič, nikoli odcizený. Pokud kdo nevěříte mému doporučení, projděte si The International Handbook of Parental Alienation Syndrome autorů R. A. Gardnera, S. Richarda Saubera a Demonsthena Lorandose (Charles C. Thomas Publishers, Springfield, Illinois, 2006). Ve všech 34 kapitolách této publikace se jedná o zavržených rodičích. Ani v jedné kapitole se nejedná o odcizení ve výše uvedeném smyslu. Všechny uvedené a analyzované kazuistiky jsou ty, v nichž jeden rodič vědomě (avšak spíše skrytě) programuje dítě tak, aby citově i chováním odmítalo či nenávidělo druhého rodiče. To vše z nezřízené sobecké touhy „vlastnit“ dítě a být výlučným architektem jeho duše. Pro tyto tendence takového rodiče – a zejména vzhledem k dopadům jeho snahy – je vskutku nejvhodnější termín syndrom zavrženého rodiče.

Další argument v prospěch mého doporučení je, že psychologická, psychiatrická obec a i jiní profesionálové (advokáti, pracovnice OSPOD, soudci) si na termín SZR (užívaný již od r. 1996) zvykli a že tento termín se objevuje v průběžně vydávaných publikacích. Tak např. v Rozvodových jedech R. Warshaka je SZR jedním z klíčových pojmů, užívá jej hodně publikující znalec tohoto problému brněnský psycholog Tomáš Novák, a je také hlavním pojmem v připravované publikaci R. A. Gardnera: Terapeutická intervence u dětí postižených syndromem zavržení rodiče (vyjde na jaře 2009). Navíc, každým rokem přibývá 35 resp. 70 studentů psychologie kterým o SZR přednáším ve výběrovém předmětu Soudně-znalecká práce psychologa u opatrovnických soudů. Nedodržení jednoty v terminologii povede k matení terminologie a k poklesu prestiže našeho oboru.

Shrnutí celého vyjádření

Doporučuji přísné rozlišování obou diskutovaných termínů. V případech systematického emocionálního programování dítěte jedním rodičem proti rodiči druhému s cílem převrátit původně kladný vztah dítěte k rodiči ve lhostejnost nebo spíše v nenávist užívat výhradně termínu syndrom zavržení rodiče.

Apeluji tímto zejména na nepočetnou, avšak hlasitou a propojenou skupinku kritiků mého původního překladu. Jako zajímavost uvádím, že tito kritikové silně namítají, že SZR není v seznamu DSM IV. Avšak že tam není ani jimi doporučovaný syndrom odcizeného rodiče jim nevadí.

Podle informací, které mám k dnešnímu dni k dispozici, je pravděpodobné, že SZR bude zařazen do DSM V. Bližší při některém dalším setkání.


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.