Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

K rozhodování o střídavé výchově XVII

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 293/2007-871 ze dne 14. 1. 2011

I. Nezletilý M. Z., narozen x. x. 2004 se svěřuje do střídavé výchovy rodičů tak, že každých sedm dnů bude ve výchově jednoho z rodičů. Matka předá nezletilého otci po uplynutí sedmi dnů vždy v neděli v 17.00 hodin v místě svého bydliště, kde ho otec převezme. Otec předá nezletilého matce po uplynutí následujících sedmi dnů v neděli v 17:00 hodin v místě svého bydliště, kde ho matka převezme.
II. Střídavá výchova začne předáním nezletilého matkou otci první neděli po právní moci tohoto rozsudku.
III. Místem předání nezletilého je bydliště toho rodiče, od kterého nezletilý k druhému rodiči odchází.
IV. Otec je povinen platit na výživu nezletilého M. částku 4.000,-Kč měsíčně, vždy do každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky počínaje dnem zahájení střídavé výchovy. Sp.zn. 50 P 293/2007
V. Matka je povinna platit na výživu nezletilého M. částku 2.000,-Kč měsíčně, vždy do každého 1. dne v měsíci předem k rukám otce nezletilého, počínaje dnem zahájení střídavé výchovy. VII. Tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.06.2006 č.j. 50 Nc 84/2006-94 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 483/2006-141 ze dne 30.01.2007 ve výroku o výchově a výživě nezletilého M.

Z odůvodnění:

Otec se podaným návrhem domáhal změny výchovy nezletilého syna - svěření do střídavé výchovy v týdenním intervalu.

Matka s návrhem otce nesouhlasila.

Kolizní opatrovnice navrhovala svěřit nezl. Syna účastníků do střídavé výchovy obou rodičů v týdenním intervalu a otci určit výživné 4.000,-Kč a matce 2.000,-Kč měsíčně.

Rozsudkem OS pro 5 ze dne 12.01.2010 č.j. 50 P 293/2007-686 byl návrh otce na změnu výchovy zamítnut. Otec si podal v zákonné lhůtě odvolání, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 214/2010-776 ze dne 29.06.2010 byl pak rozsudek soudu ze dne 12.01.2010 zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Rozsudek OS pro Prahu 5 ze dne 19.01.2010 č.j. 50 P 293/2007-693 o změnu úpravy styku otce s nezletilým byl změněn tak, že se zrušil styk otce s nezletilým každou středu v sudém týdnu, byl upraven styk otce o jarních prázdninách v každém sudém roce od pátku 16:00 hodin do neděle příštího týdne 18:00 hodin, o Velikonocích v lichém roce od pátku 16.00 hodin do Velikonočního pondělí 18:00 hodin, jinak byl potvrzen s tím, že byl určen rozsah styku otce s nezletilým každý lichý týden v roce od středy 17:00 hodin do neděle 18:00 hodin. Rodičům pak byla nařízena účast na mediačním jednání na dobu tří měsíců počínaje právní mocí tohoto rozsudku v zařízení xxxxxxx.

V projednávané věci bylo pak základní spornou otázkou, zda je v současné době v zájmu nezletilého svěření do střídavé výchovy obou rodičů či ponechání v dosavadní péči matky stím, že se realizuje rozšířený styk otce s nezletilým tak jak bylo pravomocně upraveno o čemž mezi rodiči nebylo sporu o tom (§ 120 odst. 4 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo konstatováno již rozsudkem OS pro Prahu 5 č.j. 50 P 293/2007-686 ze dne 12.01.2010, že oba rodiče mají bytové i materiální podmínky pro výchovu a výživu dítěte (otec v bydlišti domku svých rodičů, matka samostatný byt) a opakovaným šetřením kolizního opatrovníka nebyly zjištěny v péči rodičů žádné závady, které by jednoho z rodičů jako vychovatele z další výchovy nezletilého vylučovaly. Není pochyb o tom, že oba rodiče jsou kvalitní jedinci, schopni nezletilého M. vychovávat, když jejich výchovné schopnosti odpovídají jejich osobnostem pohlaví a jsou v zásadě dobré (společný znalecký posudek PhDr. K. H. a MUDr. L. J. ze dne 16.10.2009 - výslech znalců). Nezletilý syn účastníků má pak dobrý vztah k oběma rodičům s těsnějším citovým vztahem k otci jež je pro něj i autoritou. Bytové poměry obou rodičů lze hodnotit jako rovnocenné a při porovnání zpráv o výdělcích obou nelze dospět než k jinému závěru, že oba jsou schopni podílet se na hrazení odůvodněných potřeb nezletilého. Oba rodiče mají zákonnou vyživovací povinnost pouze k nezl. M., žáku MŠ a ke změně oproti původnímu rozhodnutí v lednu 2010 došlo pouze v partnerských vztazích na straně otce, který ukončil partnerský vztah s předchozí partnerkou a nyní navázal novou známost.

Z úřednické výčetky předložené zaměstnavatelem otce ze dne 22.12.2010 má soud dále za prokázáno, že je i v časových možnostech otce skloubit svoje pracovní uplatnění s péčí o nezletilého.

Neshoda rodičů pak spočívala vtom, že se matka domáhala ponechání nezletilého syna ve své výlučné výchově s ohledem na okolnost, že nezletilý je dítě trpící syndromem ADHD a potřebuje jednotné výchovné vedení. Institut střídavé výchovy, kdy nezl. Dítě pobývá střídavě u jednoho a druhého rodiče je nepochybně institutem zajišťujícím zdraví a hodnotný vývoj dítěte, neboť dítě neztrácí citovou vazbu k žádnému z rodičů. Ti se pak mají možnost zcela rovnocenně podílet na výchově dítěte a plnit tak svojí rodičovskou zodpovědnost. I když rodiče dítěte nejsou schopni spolu žít společně v rámci společné rodiny pečovat o výchovu a výživu svého dítěte, má dítě i v této situaci právo na péči o výchovu obou rodičů (článek 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod uveřejněné pod číslem 2/1993 Sb.). Jsou-li oba rodiče způsobilí k výchově dítěte, není důvodu odpírat jednomu z rodičů výchovu dítěte jen proto, že druhý rodič chce dítě do své výlučné péče a bez existence objektivních důvodů nesouhlasí se střídavou výchovou, ačkoliv ani jiné okolnosti (zejména bytové) střídavé výchově nebrání. Střídavá výchova při tom může do budoucna eliminovat zájmu potenciálně nežádoucímu odcizování rodiče, jemuž by dítě nebylo svěřeno do výchovy jednomu (srovnej i nález Ústavní soudu III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010).

V projednávané věci má soud za jednoznačně prokázáno ze zprávy xxxxxx ze dne 06.12.2010, že oba rodiče se nařízené mediaci podrobili, s pracovištěm spolupracovali, a došlo ke vzájemnému zlepšení komunikace mezi nimi, což vyplynulo i ze samotných účastnických výpovědí obou rodičů (společná návštěva logopedického pracoviště a návštěva dnů otevřených dveří v ZŠ, komunikace ohledně zájmových činností nezletilého, dohoda o způsobu platby této aktivity, dohoda ohledně nákupu věcí ve prospěch nezletilého).

Za této situace soud uzavírá, že bylo prokázáno, že došlo k podstatnému zlepšení komunikace mezi rodiči, že oba rodiče jsou schopni dohodnout se na zásadních věcech týkajících se nezletilého a problémy, které pak rodiče řeší se řeší běžně i v rodinách, kde soužití rodičů funguje. Pokud pak matkou bylo navrhováno doplnění znaleckého posudku, soud tento návrh považoval za nadbytečný, neboť zlepšená komunikace mezi rodiči byla prokázána jak výše konstatovanou zprávou xxxxxx tak samotnými nespornými účastnickými výpověďmi obou rodičů a konec konců závěr znalců MUDr. L. J. a PhDr. K. H. ze dne 16.10.2010 zněl v tom směru, že z pohledu nezletilého by byla ideální střídavá výchova po týdnu, a znalci ponechali na rozhodnutí soudu zda odloží případné nařízení střídavé výchovy po úspěšném ukončení partnerské psychoterapie rodičů, která, jak výše konstatováno úspěšně proběhla. Se závěry pak nejsou ani v rozporu s matkou předloženou zprávou PhDr. U. neboť okolnost, že nezletilý trpí hyperkinetickým syndromem byla již zohledňována v rámci společného znaleckého posudku MUDr. L. J. a PhDr. K. H. ze dne 16.10.2009, v rozporu se zprávou PhDr. U. nejsou ani závěry znaleckého posudku v tom směru, že nezletilý vyžaduje trpělivý a důsledný výchovný přístup a přes tuto skutečnost, se kterou výše konstatovaní znalci pracovali, byla doporučena střídavá výchova nezletilého po té, co oba rodiče úspěšně absolvují psychoterapeutickou péči.

Za této situace soud uzavírá, že nařízená mediace splnila svůj účel, rodiče jsou schopni komunikovat ohledně potřeb nezl. Syna, v řízení byly prokázány rovnocenné podmínky obou rodičů pro péči o nezl. M., jejich ochota o něj pečovat a silný citový vztah mezi nimi a nezletilým. Za této situace dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro postup ve věci podle ustanovení § 28 zák. o rodině a § 26 odst. 2 z.o., neboť oba rodiče jsou způsobilí dítě vychovávat a mají o výchovu dítěte zájem. Pro výchovu matky pak hovoří potřeba mateřské lásky a péče pro dítě předškolního věku, pro výchovu u otce pak okolnost, že nezletilý má citový vztah k otci těsnější, otec představuje pro M. větší jistotu i autoritu (společný znalecký posudek PhDr. H. a MUDr. J. ze dne 16.10.2009), a konec konců pro zdárný vývoj nezletilého je nutné působení otce s ohledem na identifikační vzor. S ohledem na doporučení znalců, soud stanovil střídavou výchovu nezletilého v týdenním intervalu když přihlédl k věru nezletilého a skutečnosti, že se jedná o dítě předškolního věku. S ohledem na věk nezletilého pak soud nevyžadoval stanovisko samotného M. ve smyslu § 31 odst. 3 z.o. a § 100 odst. 3 o.s.ř..

Výchova nezletilého byla upravena formou střídavé výchovy , bylo proto třeba rozhodnout i o vyživovací povinnosti obou rodičů k němu ve smyslu ustanovení § 85 odst. 2 , odst. 3 z.o. a § 96 odst. 1 zák.o rodině. Soud zde vycházel ze skutečnosti, že matka pracuje u původního zaměstnavatele s totožným příjem tak jak vyplynulo z účastnické výpovědi matky xxxxxx,-Kč, otec pak dosahuje aktuálně nadprůměrného příjmu xxxxx,-Kč. Soud dále vycházel ze skutečnosti, že oba rodiče mají zákonnou vyživovací povinnost pouze k nezl. M., žáku MŠ s běžnou zájmovou činností.

Za této situace má pak soud za to, že zákonným hlediskům § 85 dost. 2, odst. 3 z.o. a § 96 ost. 1 zák. o rodině odpovídá výživné ve výši 4.000,-Kč ze strany povinného otce a 2.000,- Kč ze strany povinné matky s tím, že střídavá výchova byla upravena počínaje právní mocí rozsudku, ke stejné pak vstupuje v účinnost i úprava vyživovací povinnosti k obou rodičů k nezletilému.


Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 21Co 171/2011-906 ze dne 31. 5. 2011

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Liškové a soudců JUDr. Hany Čvančarové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci péče o nezletilého M. Z., nar. X.x.2004, zast. Městskou částí Praha 13 jako opatrovníkem, syna M. Z., nar. X.x.xxxx, bytem xxxxx, zast. JUDr. P. N., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha xxxx, a K. M., DiS., nar. X.x.xxxx, bytem Praha xxxxx, zast. JUDr. J. Č., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha xxxxx , o návrhu otce na změnu výchovy, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. května 2011, č.j. 50 P 293/2007 - 871, takto:

I. Rozsudek soudu I. Stupně se p o t v r z u j e vyjma výroku pod bodem VIII., proti němuž se odvolání odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Z odůvodnění:

Rozsudkem ze 14.5.2011, č.j. 50 P 293/2007-871 soud I. Stupně jednak svěřil nezl. M. do střídavé výchovy rodičů tak, že každých 7 dnů bude ve výchově jednoho z nich s tím, že matka předá nezletilého otci po uplynutí sedmi dnů vždy v neděli v 17 hodin v místě svého bydliště, kde ho otec převezme a otec předá nezletilého matce po uplynutí následujících sedmi dnů v neděli v 17 hodin v místě svého bydliště, kde ho matka převezme (bod I.), vyslovil, že střídavá výchova začne předáním nezletilého matkou otci první neděli po právní moci rozsudku (bod II.), že místem předání nezletilého je bydliště toho rodiče, od kterého nezletilý k druhému rodiči odchází (bod III.), dále rozhodl, že otec je povinen platit na výživu nezl. M. částku 4.000,- Kč měsíčně k rukám matky a určil splatnost výživného (bod IV.), že matka je povinna platit na výživu nezl. M. částku 2.000,- Kč měsíčně k rukám otce a určil splatnost výživného (bod V.), oběma rodičům uložil povinnost zaplatit náklady řízení státu vzniklé na znalečném každý ve výši 25.900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (VI.), vyslovil, že tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.6.2006 č.j. 50 Nc 84/2006-94 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.1.2007 č.j. 21 Co 483-485/2006-141 ve výroku o výchově a výživě nezletilého (bod VII.), řízení o změnu úpravy styku vyloučil k samostatnému projednání (bod VIII.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (bod IX.).

(…)

Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání matka, která soudu I. Stupně vytýkala, že nerozhodl komplexně o všech souvisejících otázkách, zejména i v otázce styku otce s nezletilým, který nesprávně vyloučil k samostatnému projednání. Tento postup podle matky přinese komplikace, protože není zřejmé, zda střídavá výchova má platit i pro léto 2011 nebo i o vánocích, velikonocích, jarních prázdninách nebo se vztahuje jen ke školnímu roku. Technické nedostatky podle ní přinese i rozhodnutí o výživném, které navíc považovala za nepřezkoumatelné, jestliže soud I. Stupně vycházel pouze ze zjištěných výdělkových poměrů rodičů. Není zřejmé, kdo z rodičů a jak bude hradit potřeby nezletilého. Napadený rozsudek je podle odvolatelky ušit horkou jehlou, odůvodnění je nebývale stručné. Judikáty označené otcem byly předloženy jako ultimativní šablona, což nic nemění na tom, že je třeba vždy zkoumat všechny individuální okolnosti případu. Namítla, že soud nechal vypracovat znalecký posudek, v němž znalci věnovali pozornost i vztahu nezletilého s družkou otce, avšak nyní otec změnil partnerku, u níž vzájemný vztah s nezletilým zkoumán nebyl. Soud I. Stupně zjednodušil závěry znalců ohledně syndromu ADHD a nevypořádal se se zprávou PhDr. Uváčikové, která střídavou výchovu nedoporučila, a rozhodnutí soudu je tak v rozporu s ní. Podle matky soud přecenil výsledky mediace, neboť pokud strany před mediátory prezentují vůli k dohodě a na jednotlivostech se dohodnou, neznamená to, že došlo k efektivní změně postojů. Namítla, že otec neustal v podávání trestních oznámení a od konfrontačních přístupů neustoupil. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byl návrh otce na změnu výchovy zamítnut, a aby matce nebyla uložena povinnost zaplatit znalečné. V doplňku odvolání poukázala na požadavek otce u OSPOD nařídit matce mediaci, který otci vyhověl a rozhodnutím z 6.4.2011 mediaci nařídil, což je v rozporu s jeho stanoviskem před soudem I. Stupně a závěrem soudu, že mediace splnila svůj účel. Otec koliznímu opatrovníkovi podal zkreslující informace a podle odůvodnění rozhodnutí o nařízení mediace rodiče nejsou schopni dohody a mají spory. Zdůraznila, že soud i opatrovník zaměnili pojem partnerské psychoterapie, o které hovoří znalecký posudek, s pojmem mediace, která ve skutečnosti nevedla ke zlepšení kvality komunikace rodičů, ale pouze k úpravě procedur, proto v mediaci matka nevidí žádné vyhlídky zlepšení. Namítla, že v souvislosti s akutní alergickou reakcí nezletilého se ukázalo, že možnosti otce pečovat o nezletilého a uvolnění ze zaměstnání nejsou tak bezproblémové, což podrobněji rozvedla. Konečně poukázala na novou skutečnost rozhodnou pro posouzení, že po vyhlášení napadeného rozsudku otěhotněla a očekává narození M. sourozence. Je proto třeba posoudit i otázku odloučení nezletilého od tohoto sourozence, protože je nepochybné, že i v jeho útlém věku je namístě, aby sourozenci byli spolu co nejčastěji. Narození potomka a nástup matky na mateřskou dovolenou bude mít vliv i na její možnosti placení výživného. Otec v písemném vyjádření k odvolání matky vyvracel její jednotlivé odvolací námitky jako nedůvodné a zcela souhlasil se závěry soudu I. Stupně v napadeném rozsudku včetně vyloučení rozhodnutí o styku k samostatnému řízení. Namítl, že rozhodnutí o výživném není založeno pouze na výdělcích rodičů, ale rozhodnutí rozebírá i ostatní zákonná hlediska. Sám by mohl mít výhrady k disproporčnímu výživnému matky, avšak souhlasí i s mírným zvýšením svého výživného, přestože bylo prokázáno, že pro nezletilého vynakládá i další finanční prostředky, neboť tyto otázky pro něho nejsou až tak důležité. Napadené rozhodnutí je výsledkem několikaletého zkoumání případu včetně znaleckého posouzení, proto nemůže obstát námitka, že rozsudek byl ušit horkou jehlou. Soud I. Stupně se dostatečně vypořádal i se zprávou PhDr. Uváčikové, kterou správně hodnotil v kontextu s ostatními důkazy. Navíc znalecký posudek je posouzením nejenom psychologickým, ale je podložen i psychiatrickou praxí. Dr. Uváčiková není věrohodným znalcem, zpráva je tendenční, dokonce proti ní je vedeno trestní řízení pro manipulující posudky. Hodnocení meidace soudem je korektní, vychází ze zprávy mediátora, ale i výpovědí rodičů a jejich e-mailové korespondence a z těchto důkazů plyne razantní zlepšení komunikace rodičů. Mediace pokračovala i na bázi soukromé dohody, kterou však matka bez vážného důvodu vypověděla a mediaci ukončila. To vyplývá rovněž e-mailové korespondence. Přesto dohody rodičů pokračují, formou e-mailu, telefonicky nebo i osobně, což otec blíže rozvedl na konkrétních příkladech. Podle něho mediace splnila svůj účel. Pokud jde o jeho žádost k OSPOD, aby matce byla nařízena mediace, ta se měla týkat negativního působení matky a její rodiny a ovlivňování nezletilého proti otci. Podnětem k tomu byla událost z 30.6.2010, kterou otec rovněž popsal a doložil. Na příkladech pak otec demonstroval blízký citový vztah nezl. M. k němu. Znovu poukázal na judikaturu, kterou označil a navrhl, aby byl rozsudek soudu I. Stupně potvrzen.

Kolizní opatrovník navrhl potvrzení napadeného rozsudku a předložil záznam o šetření a pohovoru s nezl. M. v mateřské škole ze dne 26.5.2011. Ze zprávy opatrovníka o šetření a pohovoru s nezl. M. z 26.5.2011 bylo zjištěno, že podle sdělení ředitelky školky je dítě v pořádku, hodné a šikovné a kontakt s rodinou probíhá standardním způsobem. Při pohovoru se nezletilý projevoval zpočátku ostýchavěji, posléze už komunikoval spontánně zejména ohledně toho, co ho baví neboli co dělá rád. Je bystrý, dobře vedený, šikovný chlapec, umí počítat do sta, napsat tiskacím písmem svoje jméno, do školy se těší, ale věci ještě nepřipravují. U zápisu s ním byli máma, táta a přítel mámy Honza. Do školky ho dnes přivedla babička a po obědě s ní půjde k tátovi. Na otázku, "kde je M.doma?", přemýšlí a odpovídá " U mámy, to jsem víc, já jsem deset dní u mámy a pak od středy do neděle u táty." Spontánně dále " Stýská se mi po tátovi. Chtěl bych to úplně spravedlivě. Deset dní u mámy a deset dní u táty." Potom nezletilý popisoval aktivity, které provozuje u mámy a u táty, pohovorem prostupuje Matyášům zájem o hry, jmenuje postavy z akčních her, oba rodiče mu toto umožňují. Celý rozhovor byl veden nenuceně, v přátelské atmosféře, Matyáš byl chválen za to, jak hezky mluví (vyslovuje) a podporován ve svém projevu, snaží se přesně s rozmyslem odpovídat. Nebylo na něho naléháno ani žádným způsobem trváno na odpovědi na všechny otázky. Pokud něco nevěděl, přešlo se na jiné téma. Matyáš se na otázku, zda se chce také něco zeptat, pohotově dotázal, co dělají. Sociální pracovnice mu na začátku i na konci rozhovoru vysvětlily, že jsou sociální pracovnice a zajímá je, jak se děti mají a co dělají rodiče. M. byl s odpovědí spokojen.

(…)

Kolizní opatrovník závěrem poukázal na skutečnost, že je třeba v této věci rozlišit rozpory rodičů a rozpory bývalých manželů. Ve vztazích rodičovské povahy došlo k posunu k lepšímu, rodiče jsou schopni se po mediaci vzájemně dohodnout. Matka však opatrovníka zahlcuje různými návrhy a stížnostmi.

Po takto doplněném řízení dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné. Při zjišťování skutkových okolností a podkladu pro rozhodnutí o návrhu otce na změnu výchovy při současném nařízení mediace rodičům, se soud I. Stupně řídil pokyny ve zrušovacím rozhodnutí, obstaral si nejenom zprávu mediátora, ale k aktuálním poměrům a vzájemné komunikaci rodičů, která podle znalců bránila možnosti střídavé výchovy, vyslechl oba rodiče, měl k dispozici také jejich elektronickou korespondenci, a z těchto všech důkazů a zjištění z nich vyplynulo, že došlo k posunu v komunikaci rodičů, kteří již jsou schopni se dohodnout o řadě zásadních a praktických otázek týkajících se nezl. M. Oproti minulé době, kdy to možné nebylo. Soud I. Stupně zcela správně hodnotil všechny zjištěné skutečnosti včetně závěrů znalců i zprávy PhDr. Uváčikové, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř. a jeho závěr, že jsou podmínky pro svěření nezletilého M. do střídavé výchovy rodičů, jeho zjištěním a skutkovým závěrům odpovídá. Za opodstatněnou nelze považovat námitku, že se nevypořádal se zprávou PhDr. Uváčikové, která střídavou výchovu nedoporučila, ale zabývá se tímto hodnocením na straně 6 svého odůvodnění. V odvolacím řízení pak vyplynulo, že matka si uvedenou psycholožku vybrala bez dohody s otcem a poskytla jí jednostranné informace, např. že rodiče nadále nejsou schopni dohody, psycholožka sama otce evidentně nekontaktovala a nezjišťovala jeho stanovisko, takže v tomto smyslu lze zprávu psycholožky stěží považovat za objektivní, zejména pokud nezletilý M. i oba rodiče byli vyšetřeni soudními znalci, kteří se syndromem ADHD u nezletilého zabývali a při svých závěrech jej vzali v úvahu. I za této situace považovali střídavou výchovu pro nezletilého za přínosnou za předpokladu, že budou účinněji řešeny konflikty mezi rodiči, což se stalo. Jak vyplynulo z dokazování, rodiče nalezli shodu při zajištění stejného denního režimu nezletilého u každého z nich, způsob telefonického kontaktu nezletilého s tím z rodičů, u něhož právě není, vzájemnou informovanost o návštěvách nezletilého u lékařů, předepsaných lécích a léčebném režimu, součinnost při návštěvách na logopedii, která byla úspěšná, a řadě dalších běžných záležitostí, které nelze hodnotit jinak, než jako prospěšné pro nezletilého. Pokud jde o jednotlivé odvolací námitky, je možno uvést následující. Odvolací soud nepovažuje za nesprávné, pokud soud I. Stupně vyloučil otázku úpravy styku k samostatnému rozhodnutí, jednak proto, že styk v minulosti upraven již byl a pro nastávající léto by neměl činit problém, jednak proto, že otázka střídavé výchovy bude mít vliv i na rozhodnutí o úpravě styku, která je nadále vhodná z toho důvodu, aby v období školních prázdnin jarních, letních i podzimních, která jsou aktuální s nástupem nezletilého do školy, o velikonocích, vánocích případně dalších svátcích byla zajištěna rovnoměrnost pobytu nezletilého u každého z rodičů v tomto období. Kromě toho se jedná o rozhodnutí upravující vedení řízení, proti němuž odvolání není přípustné, proto bylo odvolání matky proti tomuto výroku (bod VIII.) podle § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnuto. Opodstatněna není ani námitka, že výrok o výživném není přezkoumatelný a že soud I. Stupně při stanovení výživného vycházel pouze ze zjištění o výdělcích rodičů. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že podkladem pro rozhodnutí byla skutková zjištění vycházející z hledisek ust. § 85 odst. 2,3 a § 96 odst. 1 zákona o rodině, tedy výše odůvodněných potřeb nezletilého vzhledem k jeho věku, zdravotnímu stavu, zájmovým aktivitám, a výdělkové možnosti a schopnosti každého z rodičů, jejich majetkové poměry, zdravotní stav, osobní poměry, skutečnost, že mají vyživovací povinnost pouze k nezl. M. a do výše výživného se nepochybně promítla i skutečnost, že částečně bude každý z rodičů plnit vyživovací povinnost osobní péčí o nezletilého vzhledem k jeho dosud nízkému věku. Je také nepochybné, že oba rodiče zajišťují náklady na nezletilého i nad rámec jeho běžných potřeb. Okolnost, kde bude nezletilý hlášen k trvalému pobytu je věcí dohody rodičů a výkonem rodičovské zodpovědnosti a tato otázka jako sporná dosud nebyla nastolena. Má-li matka pochybnosti, kdo bude hradit náklady na školní pomůcky a další potřeby, jedná se o náklady patřící do výživného. Každý z rodičů by měl zajišťovat potřeby nezletilého v době, kdy bude nezletilý v jeho péči a bude mít k dispozici i výživné od druhého rodiče, a mimořádné náklady nepokryté takovým výživným bude třeba řešit dohodou, jak je to běžné v jiných rodinách či u rozvedených rodičů. Jak se ukázalo, takové dohody jsou rodiče schopni např. pořízení lyžařské výbavy pro nezletilého otcem a nabídka možnosti jeho využití při zimní rekreaci nezletilého s matkou. Z celkového odůvodnění napadeného rozsudku nepochybně vyplývá, že soud I. Stupně hodnotil věc zcela individuálně podle svých zjištění, okolností případu a svého hodnocení a nikoliv, jak namítala matka, že by otcem označené judikáty bral jako ultimativní šablonu. Jak na to poukazoval již soud I. Stupně, oba rodiče byli hodnoceni jako vhodní vychovatelé nezletilého, každý z nich má nezletilému co nabídnout a jejich úloha je vzájemně nezastupitelná. Nezletilý M. má k oběma rodičům citový vztah a chce mít k dispozici péči obou a v tomto směru odvolací soud nesouhlasí s matkou, že by si nezletilý pod pojmem střídavé výchovy neuměl nic představit. Je zřejmé, a vyplynulo to nejenom ze znaleckého posudku, ale i z pohovoru sociálních pracovnic s nezl. M. 26.5.2011, že nezletilý mírně a spontánně zdůrazňuje svůj pozitivní citový vztah k otci a jednoznačně se vyjádřil tak, že stejnou dobu chce být u matky a stejnou dobu i u otce. Odvolací soud shodně se soudem I. Stupně považoval za nadbytečné doplňovat znalecký posudek posouzením vztahu nezletilého a současné partnerky otce, jednak proto, že podle otce se dosud výrazně na výchově nezletilého nepodílí, jednak proto, že otec jak vyplynulo ze znaleckého vyšetření, upřednostňuje svou rodičovskou úlohu před případným partnerským vztahem. Odvolací soud považuje za neopodstatněnou i odvolací námitku matky, že soud I. Stupně přecenil výsledky mediace, a že i pokud rodiče před mediátory prezentovali vůli k dohodě a na jednotlivostech se dohodnou, že k efektivní změně jejich postojů nedošlo. V tomto řízení péče o nezletilého bylo třeba zabývat se odůvodněnými zájmy nezletilého při jeho výchově a výživě a vztahem rodičů z hlediska jejich rodičovských práv a povinností, proto za rozhodné je třeba považovat, zda konfliktní vztahy rodičů jako partnerů, které vedly k jejich rozchodu, se v rovině rodičovské zodpovědnosti posunuly ke schopnosti se v zájmu nezletilého na jeho potřebách dohodnout. K tomu jak podle zprávy mediátora, tak podle zjištění soudu I. Stupně skutečně došlo. Pokud matka nevidí v mediaci žádné vyhlídky zlepšení kvality komunikace mezi rodiči, třebaže připouští, že procedura navržená mediátorem k dohodám o jednotlivostech vedla, může s ohledem na zájem nezletilého sama otci nabídnout vhodnou partnerskou psychoterapii, jak na ni poukazuje. Odvolací soud však má za to, že přestože určité konflikty mezi rodiči přetrvávají, mediace, kterou absolvovali, vedla k zásadnímu zlepšení vzájemné komunikace týkající se potřeb nezletilého M., která je potřebná pro jeho střídavou výchovu a o základních otázkách týkajících se nezletilého jsou schopni se dohodnout. Ani otázka očekávaného narození dítěte matky a vzájemné sourozenecké vztahy s nezl. M. nečiní střídavou výchovu problematickou, stejně tak jako otázka změny výdělkové situace matky v souvislosti s nástupem na mateřskou dovolenou, které navíc ještě nenastaly. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu I. Stupně ve všech výrocích spojených se střídavou výchovou a souvisejících nákladových výrocích jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen, protože nebyly shledány takové okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí především o nákladech řízení státu.

(…)

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. května 2011

JUDr. Helena L i š k o v á , v.r.
předsedkyně senátu


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.