Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

K předběžnému opatření na zajištění výchovy oběma rodiči I

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 149/201l - 193 ze dne 25. 3. 2011

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a JUDr. Heleny Koucké v právní věci péče o nezl. T. a F. A., oba nar. 1. 1. 2010, oba zast. Městskou částí Praha xx jako opatrovníkem, děti xx. xx., bytem v xxxxx, zast. JUDr. xx. xx., advokátem se sídlem v xxxx a xx. xx., bytem v xxxx, zast. JUDr. xx. xx., advokátem se sídlem v xxxx. o předběžné opatření k odvolání otce i matky nezletilých proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. února 2011 č. j. 50 Nc 208/20l0-143,

takto:

"Usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření se mění takto:

Matka je povinna předat nezletilé T. a F. A. do péče otci každý týden v pátek v 16 hod do neděle téhož víkendu 18 hod; otec je oprávněn každý pátek v 16 hod děti od matky v mistě jejího bydliště převzít a je povinen je následující neděli v 18 hod matce v místě svého bydliště předat."

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 28. února 2011 č. j. 50 Nc 208/20l0-143 Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil předběžné opatření s tím, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý lichý týden od pátku 16,00 hod. do neděle 18,00 hod., matka je povinna nezletilé na styk řádně připravit a styk otci umožnit a otec je povinen nezletilé převzít a odevzdat v místě bydliště matky. Takto soud rozhodl k návrhu otce, který se domáhal nařízení předběžného opatření s tím, že vztahy mezi rodiči jsou vážně narušeny, matka se s dětmi svévolně odstěhovala a brání otci ve styku s dětmi, otec chce touto cestou čelit vzájemnému odcizení, než bude rozhodnuto o úpravě poměrů dětí rozsudkem. Soud své rozhodnuťí odůvodnil zjištěním, že návrh je důvodný neboť jsou splněny podmínky pro zatímní úpravu poměrů. V řizeni bylo zjištěno, že vztahy mezi rodiči nezletilých jsou konfliktní a matka otci neumožňuje setkání s dětmi, přestože k tomu byla opakovaně vyzývána a OSPOD poučena o právu otce na styk s dětmi. Opatrovník podpořil návrh otce s tim, že je nutno stanovit jasná pravidla styku otce s dětmi. Soud nařídil předběžné opatření ve formě vynezení času pro styk otce s dětmi, a to každý lichý víkend s tím, že se jedná o zatímni řešení situace a předběžným opatřením má být zajištěn kontakt rodiče s dítětem v nezbytně nutné míře, podrobněji bude věc řešena v rozsudku, k jehož vydání řizení spěje.

Proti tomuto usnesení podali včas odvolání matka i otec nezletilých.

Matka namítá, že soud nerozhodoval v zájmu dítěte, když umožnil otci styk s dětmi pro celý víkend, ačkoli otec nemá s výchovou ročních dvojčat žádné zkušenosti. Dosavadní zjištění nedávala soudu žádné podklady pro závěr, který soud učinil, a soud tak postupoval v rozporu s občanským soudním řádem, ale také s Úmluvou o právech dítěte. Matka tvrdí, že otec dětí není schopen se o děti sám postarat. Popírá, že by mu odpírala styk s dětmi, s tím, že sama otci nabízela setkání s nimi na veřejném místě. Zdůrazňuje, že otec se k ní v minulosti choval agresivně a při jednom napadení ohrozil i nezl. T.; trestní oznámení, které matka učinila, je dosud v šetření. Proto matka považuje za optímální setkání otce s dětmi na veřejném místě či za přitomnosti třetí osoby. Poukazuje na některé nálezy Ústavního soudu, podle jejichž závérů je třeba věci péče děti posuzovat individuálně a velmi pečlivě, když rozhodnutí soudu I. stupně takovýmm kritériím neodpovídá. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že matce bude uloženo umožnit otci styk s dětmi vždy v sobotu od 10 do 16 hod. na místě veřejnosti přístupném nebo za přítomnosti nezávislé třetí osoby.

Otec naopak ve svém odvolání požaduje rozšíření času, který by měl s dětmi trávit, s akcentem na to, že zdůvodnění rozhodnutí o předběžném opatření tak, že jako zatímní řešení má zajistit kontakt otce s dětmi v nezbytně nutné míře, je vrozporu s aktuální judikaturou Ústavního soudu ČR, podle něhož by toto opatření naopak mělo umožnit rodiči, který s dětmi nežije, co nejširší kontakt, neboť odcizení mezi rodičem a dítětem, které by bylo důsledkem opačného přístupu je následkem v pozdější době těžko napravitelným. Zdůraňuje také, že se nedomáhal úpravy styku s dětmi, ale jejich předání do své péče na určený čas, když se v řízení domáhá stanovení střídavé výchovy a chce mit zachován široký kontakt s dětmi. Matka mu však kontakt s dětmi neumožňuje a vztah dětí k němu nepodporuje, naopak jej označila za nepřitele a nerespektuje ani domluvy OPD směřující k zajištění styku otce s dětmi. Nepředala mu je ani 4. 3. 2011, když tak měla podle nařizeného předběžného opatření učinit. Navrhuje proto změnu napadeného rozhodnutí tak, že bude rozhodnuto, že nezletilí se předávají do péče otce v každém týdnu v pátek 16 hod. do neděle 18 hod. a do peče matky pak od neděle 18 hod. do pátku 16 hod. a že oba rodiče jsou povinni děti předat druhému rodiči v místě svého bydliště a připravit je na předání po materiální i psychické stránce.

Ve vyjádření k odvolání matky pak uvedl, že jeho osočování z agresivity ze strany matky je účelové a nepravdivé, a zdůraznil, že matka mu styk s dětmi odpírá i nadále a 4. 3. 2011 se soudem nařizeného styku s dětmi nedomohl ani s pomocí Policie ČR, kterou otec požádal o pomoc.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a ve lhůtě pro tento úkon zákonem předpokládané, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydáni předcházelo, a to v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu. Zjistil pritom, že odvolání matky nelze považovat za opodstatněné, odvolání otce je však důvodné.

Nařízení předběŽného opatření je podle ust. § 75c odst.1 písm.a) o.s.ř. odůvodněno, je-li prokázána potřeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků nebo je tu obava, že by byl výkon rozhodnutí ohrožen, a jsou-li alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou pro uložení povinnosti předběžným opatřením rozhodující.

V souzeném případě se nařízení předběžného opatření domáhal otec nezletilých, který svůj návrh odůvodnil tim, že matka děti odvezla a otci neumožňuje pečovat o ně, přičemž z obsahu spisu je zřejmé, že matka ani nečiní sporným, že otci a dětem vzájemný kontakt neumožňuje jinak než formou, kterou sama považuje za vhodnou, např. realizované setkání v dětském koutku IKEA, které otec označil za naprosto nevhodné pro tak malé děti. Matka návrhu otce oponuje s tím, že otec není schopen sám péči o děti zajistit.

Odvolací soud se s obsahem rozhodnutí soudu I. stupně ztotožňuje potud, pokud soud uznal, že otec má právo stýkat se se svými dětmi v tom smyslu, že by je měl sám v péči přes vikend ve svém bytě a bez přítomnosti třetích osob. Časový rozsah tohoto kontaktu, který soud I. stupně zvolil, však odvolací soud nepovažuje za odpovídající zjištěným skutečnostem. K posouzení věci považuje za potřebné uvést následující:

V souzeném případě poměry nezletílých dosud nejsou upraveny, a proto právo i povinnost o nezletilé pečovat, vychovávat je a zajišťovat jejich potřeby mají zásadně oba rodiče. Za situace, kdy matka řešila partnerské neshody odchodem ze společné domácnosti, přičemž nezletilé déti vzala s sebou (a z obsahu spisu se podává, že otec s takovým řešením nesouhlasil), se otec zcela oprávněně domáhá možnosti podílet se na výchově svých synů a péči o ně. Právo otce pečovat o nezletilé je ve své kvalitě i rozsahu stejné jako právo matky, a není proto důvodu jej zejména za sítuace, kdy není rozhodnuto o poměrech dětí rozsudkem, omezovat způsobem, který považuje matka za "vyhovující" a soud I. Stupně za odpovídající pro "nezbytně nutnou míru" kontaktu.

Ze znaleckého posudku, který má již soud k dispozici, vyplývá, že déti mají k otci i matce pozitivní vztah, v relaci s otcem i matkou samostatně jakož i s rodiči společně byly klidné a spokojené. Pak nejsou opodstatněné žáďné obavy z toho, že by snad děti u otcě strádaly, když jsou na něj zvyklé a jsou u něj spokojené. Z obsahu spisu (výpověď otce, jeho kontakty s OSPOD) je zřejmé, že otec zná denní režim dětí a jejich jídelníček, obecně je tedy schopen péči o děti zajistit. Matka žádným způsobem nedoložila své obavy, že by se otec neuměl o děti postarat, takovou obavu ostatně ani nekonkretizovala. Je nutno zdůraznit, že Úmluva o právech dítěte, na kterou matka v odvolání poukázala, především zakotvuje právo dítěte na oba rodiče, a toto právo dětí první porušila matka, když děti od jejich otce svévolně odloučila. Partnerské neshody nelze řešit na úkor dětí, a za situace, kdy matka nechce s otcem nadále sdílet společnou domácnost, měla by umožnit dětem i otci vzájemný kontakt v rozsahu, který umožní naplnit právo dětí na otce jako rodiče a právo a povinnost otce své děti vychovávat a pečovat o ně. Přitom zejména v útlém věku dětí je nebezpeči "zapomenutí" na druhého rodiče mnohem větší než u dětí školního věku a nadměrná fixace dětí na matku není pozitivní hodnotou, kterou by bylo žádoucí posilovat. Akceptoval-li jlž otec situaci, kdy si matka odvezla děti s sebou, není žádoucí omezovat otce v kontaktu s nimi, má-li o syny skutečný zájem a dokáže se o ně postarat. Matčin poukaz na to, že soud neměl dostatek poznatků o tom, že otec je schopen děti fakticky zabezpečit, je nepřípadný. Otec má právo o své děti pečovat stejně jako matka, a pokud v řízení nebylo prokázáno, že otec takové péče skutečně není schopen (a takovou neschopnost rozhodné nelze u otce, ktený s matkou a dětmi donedávna žil ve společné domácnosti, apriori předpokládat, a podle poznatků znalců jsou vzájemné vztahy otce a dětí harmonické), je neopodstatněný postoj matky, která odmítá otci umožnit, aby o děti sám pečoval alespoň v omezeném časovém rozsahu, jak se toho otec domáhá.

Za této situace je nutno uzavřit, že je osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů, která má otci zajistit právo na výchovu nezletilých a péči o ně alespoň v tomto rozsahu, a nezletilým právo na toho z rodičů, z jehož sféry byly odňaty. S ohledem na to, že se jedná o malé (roční) děti, jejichž denní režim je během týdne stejný, že matka je s dětmi na mateřské dovolené a otec je během pracovního týdne pracovně vytižen, odvolací soud považuje za přiměřenou míru kontaktu s oběma rodiči tak, že děti budou v péči matky od pondělí do pátečního večera a v péči otce od pátečního večera do neděle. Vzhledem k tomu, že zde není rozhodnutí, kterým by byly děti svěřeny do výchovy matce, není případná formulace, kterou zvolil soud I. Stupně, totiž úprava "styku otce s dětmi". Odvolací soud proto zménil věcné rozhodnutí o nařizeni předběžného opatření tak, že je rozhodnuto o předávání détí do péče každého z rodičů pro určený časový úsek, a tomu odpovídajícím způsobem stanovena vzájemná povinnost každého z rodičů předat dítě ve stanoveném termínu do péče druhého rodiče a naopak děti od druhého z rodičů převzit.

Oběma rodičům je třeba za shora popsané situace připomenout, že vyhrocené vzájemné neshody se mohou zásadnim způsobem projevit i na zdraví a vývoji nezletilých a poznamenat je tak na celý život. To jistě není v úmyslu žádného z rodičů. Oba by proto měli mít snahu vzájemné konflikty eliminovat a pracovat případně pod vedením odborníků na sanaci vzájemného vztahu, a to především v zájmu nezletilých, jejich klidu a zdravého rozvoje, a také zachování a rozvijeni citového vztahu s oběma rodiči, na které mají děti plné právo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25.března 2011

Mgr.Jiřina Jislová v. r.
předsedkyně senátu


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.