Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

K rozhodování o střídavé výchově XIX

rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 300/2011-374 ze dne 24. listopadu 2011

Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o výchově potvrzuje.

Z odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud I. stupně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 30. 1. 2008, č. j. P 381/2007-44, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008, č. j. 25 Co 252/2008, tak, že svěřil nezl. T., nar. 1999, do střídavé výchovy obou rodičů. Do péče matky byla nezletilá svěřena vždy v každém sudém kalendářním týdnu od neděle, která tomuto týdnu předchází, od 18:00 hod. do další neděle, kterou sudý týden končí, do 18:00 hod. Do péče otce byla nezletilá svěřena v každém lichém kalendářním týdnu od neděle, která tomuto týdnu předchází, od 18:00 hod. do další neděle, kterou lichý týden končí, do 18:00 hod. Rozhodl, že k předání nezletilé i jejímu převzetí bude docházet vždy v bydlišti matky.

(…)

Otec návrhem doručeným soudu I. stupně dne 13. 12. 2010 žádal o změnu výchovy tak, aby nezletilá byla svěřena do střídavé výchovy obou rodičů.

Matka nesouhlasila s nařízením střídavé výchovy a navrhla, aby situace ve vztazích mezi účastníky byla řešena rozšířením styku nezl. T. s otcem.

(…)

Po provedeném dokazování soud I. stupně došel k následujícím skutkovým zjištěním. Nezletilá T. dosud žila u matky a s otcem a jeho starší dcerou Lucií se pravidelně stýká. Postoj nezl. T. se změnil, sama bez vědomí matky se dostavila na orgán sociálně právní ochrany dětí, kde projevila přání být svěřena do střídavé výchovy obou rodičů tak, aby trávila s každým z rodičů stejnou dobu. Učinila tak v přítomnosti starší polorodé dcery L. Matka trpí roztroušenou sklerózou, pobírá antidepresiva s ohledem na současnou rodinnou situaci. Nezletilá i v rámci soudního řízení projevila přání, aby byla svěřena do střídavé výchovy rodičů.

(…)

Zjištěný skutkový stav soud I. stupně hodnotil tak, že od poslední soudní úpravy došlo ke změně v názorech nezl. T., tuto změnu v jejím postoji soud posoudil jako velmi významnou příčinu pro vydání rozhodnutí o nařízení střídavé výchovy. Nezletilá T. byla naposledy hodnocena v rámci znaleckého posudku z oboru dětské psychologie ze dne 31. 5. 2010 jako intelektově nadprůměrná, když nejlepší výkon podala v oblasti sociálního pochopení. Jedná se o citově vyrovnanou dívku, která zvládá nároky, které na ni klade rodinná situace, a k oběma rodičům má velmi pozitivní vztah. Ke stejným závěrům jako znalkyně došel i soud I. stupně na základě pohovoru s nezl. T. v lednu 2011. Konstatoval, že názor dítěte, které projevilo přání být ve střídavé výchově rodičů, není diktátem pro soud, avšak v daném případě byl soudem názor nezletilé akceptován. Dcera se nachází ve složité rodinné situaci a ve složitém období. Snaží se, aby se žádný z rodičů necítil diskriminován a poškozen její nepřítomností. Znalkyně v minulosti dospěla k závěru, že nezl. T. dojde většího vnitřního klidu, jestliže její požadavky budou uspokojeny. S tímto názorem znalkyně se ztotožnil i soud. (…) Nařízení střídavé výchovy vyplývá z ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině.

(…)

Proti tomuto rozsudku podala matka včas odvolání, v němž uvedla, že od poslední soudní úpravy poměrů nezl. T. nedošlo k takové změně poměrů, která ze zákona odůvodňuje změnu stávajícího pravomocného rozhodnutí. (…) Matka se střídavou péčí nesouhlasí, neboť není v zájmu celkového blaha rozvoje dcery, a to i s vědomím, že oba rodiče mají stejná práva. (…) Soud nehodnotil diametrálně odlišný pohled obou rodičů na výchovu dcery. Rozsudek je z tohoto důvodu nepřezkoumatelný a měl by být zrušen. Mezi rodiči absentuje bazální schopnost komunikace. Je si vědoma judikatury Ústavního soudu, podle níž byl vytvořen i názor, že není překážkou pro nařízení střídavé výchovy nesouhlas jednoho z rodičů. V daném případě brání střídavé výchově nespolupráce rodičů, jejich vzájemný nenávistný vztah. (…) Střídavou výchovou by dcera ztratila kotvu jednoho domova, naučila by se využívat neshod mezi rodiči. Problémem by bylo trávení volného času a mimoškolní aktivity dítěte, když otec odmítá respektovat některé mimoškolní aktivity zařízené matkou. Otec dle názoru matky není zvyklý připravovat se pravidelně s dcerou do školy. Matka navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, eventuálně změněn tak, že návrh otce na změnu výchovy se zamítá.

(…)

Otec poukázal na to, že střídavou výchovu navrhoval již před 4 lety, kdyby ji soud akceptoval již dříve, nemusela dcera navštěvovat psychology, vypovídat před znalci a podobně. Otec je sportovně založen, je schopen oproti matce zajistit dceři sportovní vedení, lyžování na horách a podobně. Deklaroval, že jeho snahou je eliminovat případné konflikty s matkou, chce přihlásit dceru na jazykové vzdělávání a zlepšit její známky v matematice a fyzice. Její situaci ve škole již konzultoval s třídní učitelkou. V přpadě, že by již dcera měla zajištěny aktivity ze strany matky, tak by je respektoval. Pro případ střídavé výchovy vyjádřil otec připravenost zajišťovat cestu nezletilé do školy i ze školy automobilem.

(…)

Opatrovník se k odvoláním rodičů vyjádřil tak, že nezl. T. vyslovila jednoznačně přání vyrůstat ve střídavé péči rodičů. Toto její stanovisko opatrovník podporoval v řízení před soudem I. stupně a podporuje ho i v odvolacím řízení. Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné.

Podle § 26 odst. 2 zákona o rodině jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

Soud I. stupně v daném případě akceptoval stanovisko nezl. T., která je nyní ve věku, kdy vzhledem ke své rozumové vyspělosti je schopna nahlédnout na svoji osobní situaci i situaci své rodiny. Své stanovisko projevila shodně u orgánů sociálně právní ochrany dětí i před soudem. Podstatné je, že jejím skutečným přáním je vyrůstat ve střídavé péči obou rodičů. Tuto skutečnost nepopírala ani matka, která se střídavou výchovou jinak nesouhlasila. Je skutečností, že vztahy mezi rodiči jsou konfliktní, nicméně je na nich, aby vychovávali své jediné společné dítě jednotně, neboť blaho dítěte mohou zajistit pouze jeho vlastní rodiče, soud sleduje zájem dítěte a se zřetelem k němu také rozhoduje.

Odvolací soud v daném případě akcentoval i jednoznačnou judikaturu Ústavního soudu, vyjádřenou v jeho četných rozhodnutích (viz např. nález spi. zn. III. ÚS 1206/09 z 23. 2. 2010, spi. zn. I. ÚS 48/04 z 27. 1. 2005, usnesení sp. zn. I. ÚS 1653/10 z 5. 10. 2011 a četná rozhodnutí další). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že jsou-li dány podmínky pro to, aby v době po rozvodu bylo dítě svěřeno do výchovy obou rodičů (společné či střídavé) a jedinou překážkou je nesouhlas jednoho z rodičů, musí se obecné soudy dostatečným způsobem zaměřit na důvody tohoto nesouhlasu a zjistit, zda by tvrzené skutečnosti intenzivním způsobem negativně zasahovaly do zájmů dítěte. Jestliže jde o nesouhlas spočívající na důvodu prokazatelně nemajícím negativní vliv na zájem dítěte, nemohou soudy na tomto nesouhlasu vystavět rozhodnutí, kterým návrhu na svěření dítěte do střídavé (společné) péče nevyhoví. Opačný postup by byl v rozporu se základním právem druhého rodiče na spravedlivý proces a zásahem do jeho základního práva vychovávat a pečovat o své dítě, ale i do základního práva dítěte na rodičovskou výchovu a péči (čl. 36, 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). K tomu je třeba uvést, že zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a pouze není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady. Nesouhlas matky se střídavou výchovou může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmů dítěte. V souzené věci je rozhodující, že oba rodiče mají své dítě rádi, každý z rodičů je schopný dítě vychovávat, a není tak dána zákonná překážka pro to, aby nadále své dítě nevychovávali formou střídavé výchovy. (…) Oba z rodičů do budoucna musí nadřadit své osobní zájmy zájmu nezl. T. tak, aby zajistili co nejlepší hmotný i mravní vývoj své společné dcery.

Z těchto důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku o změně výchovy potvrzen jako věcně správný.


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.