Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Ke změně výchovy a výslechu nezletilého dítěte před soudem

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24Co 42/2012-1485 ze dne 27. června 2012

Rozsudek Okresního soudu v v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0P 103/2010-1398 ze dne 20. 9. 2011 o změně výchovy se potvrzuje.

(...)

Z odůvodnění:

Otázku změny výchovného prostředí posuzoval okresní soud po právní stránce podle ust. § 28 zákona o rodině. Mněl za to, že v daném případě došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje změnu dosavadního rozsudku o úpravě poměrů nezletilého dítěte. Tuto změnu spatřoval v tom, že otec nezletilého je za daných okolností lepším vychovatelem než jeho matka. V této souvislosti poukázal zejména na výsledky znaleckého dokazování, jehož výsledky jsou uvedeny výše. Zdůraznil, že manipulativní tendence matky ve vztahu k nezletilému nevyplývají pouze ze znaleckého posudku, ale i z průběhu pohovorů opatrovníka s nezletilým a z poznatků opatrovníka o chování nezletilého v době styku otce s nezletilým. Znalecký posudek považoval okresní soud za objektivní, byť u nezletilého nebylo dle znalce provedeno standardní psychologické vyšetření. Ke znaleckým posudkům, které byly vypracovány v předchozích řízeních, okresní soud nepřihlížel, neboť jsou již staršího data, v mezidobí mohlo dojít k dalšímu vývoji. K tíži matky připočetl okresní soud i tu skutečnost, že ačkoliv rodiče měli možnost absolvovat rodinnou terapii u manželů Hadašových, matka zřejmě neměla o tuto terapii zájem, neboť předem sjednané schůzky vždy z nějakého důvodu zrušila. Matka tedy neměla žádnou snahu o zlepšení vztahů s otcem nezletilého, zatímco otec tyto snahy nepochybně měl. Apeloval na rodiče, aby si uvědomili, že svým chováním a dlouhodobými neurovnanými vztahy negativně ovlivňují další vývoj nezletilého. Okresní soud na základě těchto úvah rozhodl o změně výchovného prostředí nezletilého tak, že jej svěřil do výchovy otce.

(...)

Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal odvolání při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a přezkoumal rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení, aniž byl vázán mezemi, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkoumání (§ 212 písm. a) o.s.ř.), a důvody, které byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Dospěl k závěru, že odvolání matky není opodstatněné.

(...)

Za důvodnou nelze považovat ani námitku matky, že v řízení nebyl dán nezletilému prostor pro vyjádření jeho názoru. V obecné rovině nelze pochybovat o tom, že nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, má právo na slyšení v soudním řízení, které se ho týká, a že soud musí postupovat tak, aby názor dítěte byl zjištěn (§ 100 odst. 4 o.s.ř., čl. 12 Úmluvy o právech dítěte). Odvolací soud má za to, že okresní soud této povinnosti dostál. Za řízení před soudem prvního stupně byly totiž provedeny celkem čtyři pohovory s nezletilým uskutečněné prostřednictvím orgánů sociálně-právní ochrany dětí, a to ve dnech 12. 5. 2010, 6. 9. 2010 a 6. 9. 2011 (v prostředí u matky pohovor provedl opatrovník) a dne 30. 8. 2011 (v prostředí u otce pohovor provedl Městský úřad Nymburk). Navíc byl nezletilý podrobně zkoumán znalcem PhDr. Oldřichem Kaločem, u něhož měl rovněž prostor pro vyjádření svého názoru. Vzhledem k věku nezletilého, který teprve nedávno dovršil sedmi let, nepovažuje krajský soud za vhodné vyslýchat nezletilého před soudem. Bylo by to pro nezletilého příliš zatěžující, a to i s ohledem na kvalitu vzájemného vztahu jeho rodičů. Ostatně matka ani tuto procesní formu zjištění názoru nezletilého nenavrhla. Způsob, který byl zvolen v řízení před okresním soudem, považuje krajský soud za přiměřený věku a vyspělosti dítěte, navíc zjištění názoru nezletilého prostřednictvím znaleckého posudku či orgánu sociálně-právní ochrany dětí výslovně připouští zákon (§ 100 odst. 4, věta třetí o.s.ř.). Rovněž za odvolacího řízení byl proveden pohovor opatrovníka s nezletilým dne 15. 6. 2012. Matka nesouhlasí s tím, že při těchto pohovorech nebyl nezletilý přímo dotázán, v péči kterého z rodičů si přeje být. K tomu krajský soud poznamenává, že považuje za krajně nevhodné takto přímo přenášet tíhu rozhodování sporu mezi rodiči na nezletilého. Je totiž třeba zdůraznit, že nezletilý je dosud žákem první třídy, má rád oba rodiče, avšak stal se předmětem (bitevním polem) jejich sporu, k jeho osobě se upíná narušenost vztahu rodičů. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby si mezi rodiči s konečnou platností vybral. I opatrovník poukázal při odvolacím jednání na to, že zvažoval, zda uvedenou otázku nezletilému při pohovoru položí. Konzultoval však celou záležitost s psycholožkou Mgr. Hornovou a ta to nedoporučila.

Krajský soud podotýká, že provedené pohovory s nezletilým mají pro rozhodnutí dané věci podstatný význam. Ukazují zejména na odlišné chování a různá stanoviska nezletilého v závislosti na tom, zda se v danou dobu nachází v péči otce či matky. Je z nich zjevné, že se nezletilý v prostředí matky vskutku snaží své prožívání přizpůsobovat potřebám matky, a to zvláště jejímu negativnímu zaměření vůči otci. Oproti tomu, je-li v péči otce, podobné tendence nebyly u nezletilého zaznamenány. Uvedené okolnosti plně podporují znalecké závěry PhDr. Kaloče. Pro odvolací soud má důležitý význam poznatek získaný opatrovníkem při posledním pohovoru s nezletilým, který byl proveden dne 15. 6. 2012 v neutrálním prostředí školy. Nezletilý zde totiž spontánně (bez přímého dotazu opatrovníka) připustil možnost změny výchovného prostředí a neodmítl ji. Takové vyjádření nezletilého do určité míry snižuje možnost psychického poškození vývoje dítěte v důsledku urychlení procesu separace nezletilého od matky, čehož se obává psycholožka Mgr. Fialová. Na jeho podkladě lze také usoudit, že nezletilý uspokojivě zvládne adaptaci na výchovné prostředí u otce. Za důvodnou nepovažuje odvolací soud námitku matky, že se nikdo nezabýval, do jakého prostředí u otce nezletilý přijde. Okresní soud vyžádal podrobné zprávy o bytových poměrech otce, jsou známy jeho vztahy s přítelkyní, její rodinné zázemí i její postoj k návrhu otce na změnu výchovy nezletilého. Za této situace se nelze vskutku obávat, že by snad u otce neměl nezletilý zajištěno dostatečně příznivé prostředí.

(...)

Krajský soud shledal, že soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil v zásadě správně. Byť to v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neuvedl, z jeho obsahu je zřejmé, že se řídil též právními názory Ústavního soudu vyslovenými v nálezu z 18. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 266/10, jenž byl vydán v této věci péče o nezletilého. Jako zásadní se v nálezu Ústavního soudu jeví myšlenka, že absence kvalifikované komunikace mezi rodiči nemůže být sama o sobě překážkou střídavé výchovy dítěte. Okresní soud v této souvislosti správně dovodil, že v důsledku změny bydliště matky, k níž došlo na podzim roku 2009 a též se zřetelem k zahájení povinné školní docházky nezletilého, již nařízení střídavé výchovy není v zájmu dítěte. Střídavá výchova není možná z toho důvodu, že bydliště obou rodičů jsou nyní od sebe vzdálena tak, že neumožňují, aby nezletilý navštěvoval jedno školní zařízení. Střídavou výchovu nepovažuje za uskutečnitelnou již ani otec, který se o ni v minulosti ucházel. Za situace, kdy oba rodiče střídavou výchovu odmítají a komunikace mezi nimi neprobíhá, by její nařízení nepochybně nezajišťovalo lépe potřeby nezletilého (§ 26 odst. 2 a contrario zákona o rodině).

Ve hře tak reálně zůstává pouze svěření nezletilého do výchovy jednoho z rodičů. V této souvislosti okresní soud správně zvažoval, zda nastala změna poměrů ve smyslu ust. § 28 zákona o rodině, která by byla způsobilá změnu výchovného prostředí nezletilého odůvodnit. Výklad tohoto ustanovení je v soudní praxi již dlouhodobě ustálen v tom, že důvodem ke změně rozhodnutí soudu o výchově nezletilého dítěte je pouze změna poměrů závažnějšího rázu, která je důsledkem výraznější změny v těch skutečnostech, které tvořily skutkový podklad pro dřívější rozhodnutí. Důvodem změny rozhodnutí o výchově jedním z rodičů nebude změna poměrů u druhého rodiče tkvící pouze v tom, že na rozdíl od doby dřívějšího rozhodování o výchovném prostředí nezletilého dítěte vykazuje druhý rodič v podstatě stejnou způsobilost k výchově nezletilého dítěte jako rodič, který nezletilé dítě vychovává (srov. stanovisko Nejvyššího soudu z 23. 6. 1967, sp. zn. Pls 4/67 in Sborník I, s. 265). Krajský soud přisvědčuje v obecné rovině matce i v tom, že v opatrovnickém řízení jsou soudy povinny ctít zásadu stálosti výchovného prostředí dítěte. I k výkladu této zásady ve vazbě na rozhodování o změně výchovy judikatura stojí na názoru, že změna poměrů odůvodňuje změnu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte jen tehdy, jestliže jiné okolnosti převažují nad požadavkem stálosti výchovného prostředí nezletilého dítěte. Tak tomu je v těch případech, v nichž se dříve provedená úprava výchovy nezletilého dítěte stane - s ohledem na změnu poměrů - úpravou, která nadále nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte. Rozhodujícím hlediskem pro úvahu o nejvhodnější úpravě výchovy nezletilého dítěte zůstává vždy zájem dítěte (viz R 97/67).

Ačkoli se matka snaží přesvědčit odvolací soud, že ve výchovných předpokladech obou rodičů od poslední pravomocné soudní úpravy poměrů nezletilého v roce 2007 změna nenastala, a tudíž zde není důvod pro změnu výchovného prostředí nezletilého, nezdařilo se jí to. Nezletilý byl tehdy svěřen do výchovy matky s tím, že matka má oproti otci lepší výchovné schopnosti. Nelze pominout také tehdejší útlý věk nezletilého. Závěr o odlišných výchovných předpokladech obou rodičů byl však v pozdějších řízeních překonán dalším znaleckým dokazováním. Již od posudku prof. Vymětala bylo najisto postaveno, že výchovné schopnosti obou rodičů jsou srovnatelné a že problém v dané věci tkví právě v jejich extrémně narušeném vztahu, který nedokázali v zájmu nezletilého uspokojivě řešit. Tento závěr byl v daném řízení podpořen znalcem PhDr. Kaločem. Navíc se ukázalo, že i se zřetelem na věk nezletilého a na to, jak na něho působí kalamitní vztah rodičů, se v současnosti otec jeví lepším vychovatelem. Bez povšimnutí nelze ponechat chování matky, která se zjevně snaží zpochybnit roli otce v životě nezletilého a případně jej nahradit svým manželem. Ač takové jednání matka popírá, existují významné poznatky, které matku usvědčují. Lze například poukázat na ničení hračky od otce (doloženo při pobytu nezletilého v dětském centru), uvedení manžela jako otce nezletilého v žákovské knížce, podpora nezletilého v tom, aby manžela matky oslovoval jako svého otce. Uvedené skutkové okolnosti dle názoru krajského soudu významně podporují znalecké závěry PhDr. Kaloče.

Krajský soud se přiklání k názoru znalce i v hodnocení problematiky oslovování manžela matky. Znalec velmi výstižně vysvětlil, v čem spočívá v daných poměrech neobvyklost (nenormálnost) takového oslovování. Lze přijmout jen s úlevou, že dlouhodobý terapeutický proces vede k tomu, že si nezletilý postupně osvojil potřebu rozlišit roli "táty Pavla" a "táty Adama" (srov. zprávu psycholožky Mgr. Fialové). Je tedy nutno uzavřít, že zachováním dosavadního výchovného prostředí by byl osobnostní a emoční vývoj nezletilého vážně ohrožen právě snahou matky o vytěsnění otce z života nezletilého. Matka sice po vyhlášení napadeného rozsudku podstupuje terapii, která je však převážně motivována obavou ze ztráty nezletilého. Ze zpráv psycholožek Mgr. Hornové a Mgr. Fialové nelze dovodit, že by si matka již dostatečně uvědomila roli otce v životě nezletilého a přijala ji. V daném případě tedy výchovné předpoklady otce dosahují ve srovnání s matkou vyšší kvality, byť se znalci dlouhodobě shodují v tom, že i matka má dobré výchovné schopnosti. Její výchovná způsobilost z hlediska psychologického je hodnocena na vysoké úrovni zvláště tehdy, posuzuje-li se izolovaně, bez zřetele k úrovni jejího vztahu k otci. U otce tomu bylo ostatně v minulosti obdobně. V průběhu tohoto řízení však bylo prokázáno, že otec absolvoval psychoterapii zaměřenou na to, aby si uvědomil potřebu matky v životě nezletilého a uznal její roli, byl schopen s ní komunikovat o potřebách nezletilého. Tato terapie se jeví jako relativně úspěšná, zatímco v případě matky naráží dle zprávy psycholožky Mgr. Hornové na její značně omezenou schopnost s otcem spolupracovat, jejíž zlepšení je otázkou dlouhodobé terapie. I v těchto skutečnostech jde o změnu oproti situaci, která tu byla při původním rozhodování o výchovném prostředí nezletilého. Je tudíž nepochybné, že nastala změna v poměrech, která je způsobilá odůvodnit změnu rozhodnutí o výchovném prostředí nezletilého. Nejde tedy jen o to, že výchovné předpoklady matky a otce se vyrovnaly. Výchovná způsobilost otce nyní lépe zajišťuje zdárný vývoj nezletilého.

Krajský soud při právním hodnocení projednávané věci nemohl odhlédnout od právní úpravy zahrnuté v ust. § 26 odst. 4 a 5 zákona o rodině, která stanoví kritéria, dle nichž se postupuje při rozhodování o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy. Tato právní úprava zdůrazňuje jako základní princip zájem dítěte, který pak podrobněji rozvádí do jednotlivých hledisek. K otázce zájmu dítěte se výstižně vyjádřil Ústavní soud již ve shora označeném nálezu tak, že zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, mimo jiné uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý rodič je dobrým rodičem (srov. také nález sp. zn. III ÚS 1206/09). Zdůraznil také, že při rozhodování o výchově je relevantní hledisko schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. V poměrech daného případu tato hlediska vskutku hovoří ve prospěch otce nezletilého, který se dlouhodobě snaží o zlepšení vztahu s matkou. Příznačné v této souvislosti je i to, že se i po nezdaru rodinné terapie u manželů Hadašových, podstoupil alespoň terapii individuální, která dopomohla příznivému vývoji v jeho postojích vůči matce. Není ani nutno nijak zdůrazňovat, že to byla matka, která zabránila společné rodinné terapii u těchto psychologů a rozhodla se pro terapii individuální u jí zvolené psycholožky. Příznačné při hodnocení pozice matky je i to, že mezi společnou schůzkou u manželů Hadašových a zahájením matčiny terapie u Mgr. Hornové byla téměř půlroční prodleva. Oproti tomu otci výrazně přilepšuje ta okolnost, že adekvátně reagoval na postup matky v souladu se zájmem nezletilého a souhlasil s návštěvami v psychologické ambulanci vybrané matkou, kde se podrobuje pravidelné terapii ve formě tzv. střídavé psychologické péče. Ta již ostatně přinesla své velmi příznivé výsledky, o čemž výstižně podala zprávu psycholožka Mgr. Fialová (tj. separační proces mezi matkou a nezletilým, příznivý vývoj citového vztahu nezletilého k otci). Ačkoli nemohl krajský soud přehlédnout, že matka předložila důkaz o tom, že se společné terapie s otcem zúčastnit nemůže pro její posttraumatickou stresovou poruchu (zpráva Mgr. Hornové a posudek PhDr. Goldmanna), je nesporné, že by taková terapie byla žádoucí. To, že matčin psychický stav to neumožňuje, nelze přičítat k tíži otci. Ačkoli matka stále uvádí, že původcem její poruchy je otec, žádné násilné jednání otce vůči matce prokázáno nebylo, byť o matkou tvrzeném napadení v únoru 2008 proběhlo trestní a posléze i přestupkové řízení. V této souvislosti lze souhlasit i s poukazem otce na to, že je zvláštní, že tuto poruchu začala matka řešit teprve po uplynutí více než tří let, kdy se dostala do péče Mgr. Hornové. Tato psycholožka ve své zprávě potvrzuje objektivní nemožnost společné psychologické práce bez předchozí dlouhodobé individuální terapie matky. Nastává tedy situace, kdy společná terapie je sice v nejlepším zájmu nezletilého (aby např. necítil potřebu přizpůsobovat své citové prožívání přítomnosti matky a skrývat své city vůči otci před matkou), ale neodpovídá potřebám matky (jejímu psychickému stavu). V daném konfliktu zájmů však soud péče o nezletilého musí dát přednost zájmům nezletilého. Schopnost komunikace a kooperace s druhým rodičem jakožto relevantní hledisko tedy vyznívá výrazně ve prospěch otce nezletilého.

Krajský soud nemohl přehlédnout, že toto hledisko nemá při rozhodování o výchovném prostředí nezletilého absolutní povahu. Ust. § 26 odst. 4 zákona o rodině totiž ukládá mimo jiné zohlednit též citovou orientaci a zázemí dítěte, citové vazby dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a stabilitu budoucího výchovného prostředí. Ústavní soud v této souvislosti poznamenal, že pokud by se zjistilo, že jeden rodič svévolně odmítá kvalifikovaně komunikovat s druhým rodičem, avšak dítě má podstatně hlubší vztah k tomuto rodiči, silně si již zvyklo na jeho prostředí (zájmové kroužky, škola, další rodina vychovávajícího dítěte), druhý rodič by bydlel daleko apod., patrně by více hledisek svědčilo pro řešení, že je v zájmu dítěte zůstat s vychovávajícím rodičem. O popsanou situaci se však v dané věci nejedná. Především nelze dovodit, že nezletilý má výrazně hlubší citový vztah k matce než k otci. Z dokazování vyplynulo, že má nezletilý silnější citový vztah k matce než k otci, což je vysvětlitelné tím, že s matkou tráví více času. Citový vztah nezletilého k otci se však zdárně rozvíjí, v čemž se shodují znalec PhDr. Kaloč i psycholožka Mgr. Fialová. Navíc ve vztahu nezletilého k matce úspěšně pokračuje žádoucí proces separace, oddělující jejich prožívání zdravým způsobem. Také vázanost dítěte na své prostředí považuje matka za pádný argument pro ponechání dítěte v její výchově. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že to byla právě matka, která se s nezletilým odstěhovala z Nymburka, kde původně žili oba rodiče. Nezbývá než věřit matce, že pohnutkou tohoto jednání nebyla snaha vzdálit nezletilého otci, ale jí uváděné navázání vztahu s jejím manželem. I tak lze dovodit, že matka tehdy upřednostnila svůj osobní zájem před zájmem nezletilého na udržení a rozvíjení jeho vztahu s otcem.

Je skutečností, že nezletilý navštěvoval první ročník povinné docházky v Rychnově nad Kněžnou a že v tomto městě rozvíjel své nesporné nadání i rozsáhlou zájmovou činností. Uvedené okolnosti vskutku hovoří spíše pro to, aby toto prostředí bylo zachováno i nadále. Ani toto hledisko však není absolutní. Otec je připraven zajistit školní docházku nezletilého i v Nymburku, podporuje rozvoj vloh nezletilého zájmovou činností, která je jistě možná i v místě otcova bydliště. Navíc nelze pominout, že nezletilý navštěvoval v Rychnově nad Kněžnou pouze prvý ročník povinné školní docházky. Za tuto dobu nebudou ještě jeho vztahy ke spolužákům, kamarádům, učitelům, vedoucím zájmových kroužků apod. natolik pevné, že by změna prostředí měla pro nezletilého krajně nepříznivé následky. Lze sice očekávat jisté obtíže při adaptaci na nové prostředí, avšak není neobvyklé, že děti v průběhu školní docházky mění školní kolektivy i učitele, zájmové kroužky i kamarády - zpravidla se to negativně neodráží na jejich vývoji. V daném případě znalec PhDr. Kaloč konstatoval, že změna prostředí nezletilého nenaruší. I krajský soud vychází z toho, že nezletilý dobře zná výchovné prostředí u otce, navázal vztah k jeho přítelkyni a jejím synům, přijímá je, což potvrzuje i psycholožka Mgr. Fialová. Navíc nezletilý spontánně připustil změnu výchovného prostředí při pohovoru s opatrovníkem. Vyslovuje-li psycholožka Mgr. Fialová obavy o možný budoucí psychický vývoj nezletilého v případě násilného urychlení procesu jeho separace od matky, jde o okolnost, kterou nelze podceňovat, ale ani přeceňovat. Především je nutno podtrhnout, že v daném případě nepůjde o násilné urychlení. Nezletilý se již s otcem stýká v poměrně širokém rozsahu. Ve čtrnáctidenním cyklu je dítě v péči matky po dobu devíti dnů, v péči otce po dobu pěti dnů. Otec vyslovil připravenost umožnit matce styk s nezletilým ve stejném rozsahu, jaký má nyní on sám, případně jej i upravit potřebám matky. Jen z toho, že matka takovou nabídku nyní odmítá bez uvedení důvodů, nelze dovodit, že po změně výchovného prostředí nezletilého nebude jeho styk s matkou probíhat v poměrně širokém rámci. Jistou záruku před případnými neblahými důsledky spojenými se změnou výchovy nezletilého představuje i závazek otce pokračovat s nezletilým v nastoupené terapeutické cestě, což je vskutku žádoucí. Krajský soud nepřeceňuje ani názor psycholožky Mgr. Hornové, že jakékoli zkrácení času, který matka s nezletilým tráví, povede k trvalému poškození rodinného systému. V této souvislosti je nutno podotknout, že současná kvalita vztahů mezi účastníky dle názoru odvolacího soudu nepředstavuje rodinný systém, jehož podobu by bylo nutno nějak výrazně chránit před změnou. Ostatně ze zprávy psycholožky Mgr. Hornové vyplývá, že upřímná snaha matky o terapii je vedena spíše obavou z odebrání syna, než uvědoměním si role otce v životě dítěte. Nezletilý navíc přejde do prostředí, kde budou vyrůstat i jeho vrstevníci, synové přítelkyně otce. Rozvoj takových vztahů bude mít příznivý dopad na další vývoj nezletilého.

Krajský soud uzavírá, že v daném případě nastala změna, která odůvodňuje změnu výchovného prostředí nezletilého. Ačkoli ne všechna zákonná hlediska jednoznačně upřednostňují otce, jsou zde podstatné okolnosti, které vedou odvolací soud k tomu, že změna výchovy je v zájmu nezletilého, neboť prostředí u otce zajišťuje v daných poměrech nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte. Otec je lepším vychovatelem a má též rozvinutější schopnost a vůli ke komunikaci a kooperaci s matkou. Je u něho lepší záruka, že bude podporovat styk dítěte s matkou a poskytovat jí informace o vývoji dítěte. Musí si být vědom i toho, že opakované bezdůvodné bránění rodiči ve styku s dítětem je považováno za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí o výchovné prostředí (§ 27 odst. 2, věta druhá zákona o rodině).


Úplné znění rozsudku

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.