Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

K úpravě styku nezletilého dítěte s rodičem XV

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016

I. Výrokem III a IV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015 č. j. 12 Co 122/2015-575 byla porušena základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015 č. j. 12 Co 122/2015-575 se ve výroku III a IV ruší.

Z odůvodnění:

1. Stěžovatel napadl ústavní stížností shora označené soudní rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s ústavně zaručenými právy, konkrétně s právem na rodinný život a na péči o děti, garantovanými čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, a dále s právem na spravedlivý proces, garantovaným čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 8. 2014 č. j. 99 P 356/2011-482 bylo ve věci péče o nezletilou M. K., druhou vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") stěžovateli jako otci nezletilé s účinností od 1. 8. 2014 zvýšeno výživné z částky 6 000 Kč na částku 7 000 Kč měsíčně s tím, že nedoplatek na výživné je stěžovatel povinen matce nezletilé Mgr. P. Z., v řízení před Ústavním soudem první vedlejší účastnici (dále též jen "matka"), uhradit do 30. 9. 2014 (výrok I a II), a dále bylo rozhodnuto, že s účinností od vyhlášení rozsudku je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden od středy 15.00 hod. do neděle 18.00 hod., po dobu letních prázdnin 15 dnů nepřetržitě v červenci a 7 dnů nepřetržitě v srpnu a v období zimních prázdnin od 25. 12. od 18.00 hod. do 28. 12. do 12.00 hod. (výrok III), že se tím mění rozsudek okresního soudu sp. Zn. 31 Nc 23/2010 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") sp. Zn. 13 Co 181/2011, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2011 (výrok IV), a že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

3. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrzen a ve výroku II zrušen (výroky I a II), ve výroku III byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden od pátku 16.00 hod. do neděle 18.00 hod., o jarních prázdninách v každém sudém roce od pátku 16.00 hod. předcházejícím jarní prázdniny do neděle 18.00 hod., kdy jarní prázdniny končí, o letních prázdninách nepřetržitě vždy 15 dnů v červenci a 15 dní v srpnu s tím, že běžný termín realizace tohoto styku sdělí otec matce nejpozději do 30. 4. každého roku, a o vánočních svátcích vždy od 26. 12. od 10.00 hod. do 30. 12. do 18.00 hod., přičemž stěžovatel nezletilou převezme vždy v místě bydliště matky, a tam ji také předá, a matka je povinna nezletilou ke styku řádně a včas připravit (výroky III a IV). Současně bylo rozhodnuto, že se tím mění rozsudek okresního soudu ze dne 21. 12. 2010 č. j. 31 Nc 23/2010-337 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 19. 4. 2011 č. j. 13 Co 181/2011-375 (výrok V) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů (výrok VI).

(…)

13. Ústavní soud především musí připomenout, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. D) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat soudní rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, z hlediska toho, zda obecné soudy neporušily ústavně zaručená základní práva a svobody jednotlivce a respektovaly hodnotový základ právního řádu daný zejména ústavním pořádkem a mezinárodními závazky České republiky. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

14. Pokud jde o proces interpretace a aplikace tzv. podústavního práva, ten bývá stižen "kvalifikovanou" vadou zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. Který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].

15. Konkrétně v případě rozhodování obecných soudů o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, je třeba vzít v úvahu, že příslušnou zákonnou úpravou je realizována a konkretizována úprava ústavní (čl. 32 odst. 6 Listiny), přičemž úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda obecné soudy neporušily ústavnost zejména tím, že příslušné normy "podústavního" práva, zde konkrétně ty, které jsou obsaženy v § 888 a § 891 odst. 1 občanského zákoníku, interpretovaly a aplikovaly ústavně nekonformním způsobem, tj. zda respektovaly (náležitě zohlednily) základní právo stěžovatele na rodinný život a na péči o děti, jež jsou garantovány čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. Pokud však jde o stanovení samotného rozsahu styku a jeho modalit, toto ovšem je, jak patrno z výše uvedeného, věcí obecných soudů.

16. V tomto ohledu obecně platí, že řízení před soudy má být konáno, a přijatá opatření mají být činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). To se nutně týká i rozhodování o úpravě styku dítěte s rodičem, jemuž nebylo svěřeno do péče. Pokud jde o otázku, co je "nejlepším zájmem dítěte", Ústavní soud v této souvislosti vymezil základní (ústavněprávní) kritéria, na základě nichž by měl být "nejlepší zájem dítěte" zjišťován a posuzován [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 18 a násl. (N 105/73 SbNU 683)]; v případě, kdy obecné soudy rozhodují o úpravě styku, nutno vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo samotného dítěte na péči obou rodičů, a tudíž je-li rozhodnutím soudu svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by tomuto dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání je zpravidla vždy v "nejlepším zájmu dítěte", přičemž odchylky od tohoto principu musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, přičemž konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány [viz nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), srov. I nález ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 3765/11 (N 52/64 SbNU 645), bod 29].

17. V souzené věci krajský soud přistoupil k omezení styku stěžovatele s nezletilou, jak byl do té doby upraven rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 12. 2010 č. j. 31 Nc 23/2010-337 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 4. 2011 č. j. 13 Co 181/2011-375 a posléze nepravomocně shora označeným rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 8. 2014 č. j. 99 P 356/2011-482, a toto své rozhodnutí odůvodnil v podstatě jen tím, že nezletilá začne navštěvovat první třídu základní školy a že (zřejmě) bude mít zájmovou činnost. Takovýto důvod však očividně nelze považovat za relevantní, neboť se týká v podstatě všech dětí školou povinných a jeho uplatnění by v konečném důsledku znamenalo, že princip rovnosti rodičů, pokud jde o péči o nezletilé dítě, by nebylo možné vůbec naplnit, a tak kupř. střídavá péče, jež je (vedle společné péče) pomyslným "ideálem" uspořádání poměrů dětí a rodičů, kteří spolu nežijí, by byla prakticky vyloučena. Krajský soud sice označil svůj postup za "standardní", ovšem standardům, jež plynou z již bohaté judikatury Ústavního soudu (a které by měly být pro rozhodování obecných soudů určující), takováto úprava styku nevyhovuje.

18. Ústavní soud nemá žádné výhrady k tomu, jak krajský soud upravil styk v období školních prázdnin, neboť zde tomu bylo ve vztahu k rodičům rovnoměrně. Zcela jinak tomu však bylo v případě styku v běžném (školním) roce, neboť v něm je nezletilé umožněno stýkat se se stěžovatelem jen o víkendu jednou za 14 dní, což v konečném důsledku znamená, že s ním nebude moci trávit ani čtvrtinu roku (bude-li navíc počítán pátek, kdy je styk zahájen, jako polovina dne). Nejde však jen o celkové množství stráveného času s dítětem z hlediska celého roku, ale také o to, v jakém období se styk rodiče s ním uskutečňuje. Pro dítě a jeho budoucnost má velký význam právě období, kdy musí plnit své školní a další povinnosti, a kdy je více než jindy zapotřebí, aby se do jeho výchovy zapojili oba rodiče, tak aby dítě mohlo co nejvíce těžit ze znalostí, zkušeností a výchovných a pedagogických schopností obou rodičů, a nikoliv jen jednoho z nich. Kromě toho možnost většího zapojení rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno do péče, do výchovy dítěte v období, kdy jsou na ně kladeny zvýšené nároky a kdy dítě musí společně (i) s tímto rodičem překonávat různé překážky a řešit problémy, má význam i pro prohloubení vzájemných citových vazeb mezi nimi a také vede tohoto rodiče k odpovědnosti za budoucnost dítěte. Nejde tedy jen o právo obou rodičů podílet se na výchově svého dítěte, ale také o sledování jeho "nejlepšího zájmu", kdy široký styk rovněž ve školním roce zpravidla (viz sub 16) bude pro dítě přínosem a obohacením.

19. Postup krajského soudu je o to méně pochopitelný, jestliže matka proti styku tak, jak byl upraven okresním soudem, žádné výhrady nevznesla, a opatrovník v odvolacím řízení dokonce navrhl úpravu styku v sudém týdnu v úterý a dále od pátku do neděle, v lichém týdnu od čtvrtka do pátku (srov. Č. l. 572 a 573 soudního spisu), samotný stěžovatel pak podal odvolání (mj.) z důvodu nesouhlasu s úpravou styku, to však jen mimo běžný rok. Ústavní soud nikterak nemíní zpochybňovat oprávnění odvolacího soudu změnit rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnout i jinak, než jak navrhují účastníci řízení [§ 26 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.")], současně by však měl vzít v úvahu, že pokud rodiče jsou schopni akceptovat (byť třeba jen v principu a konkludentně) určité řešení ohledně uspořádání poměrů svého dítěte, zde pak takové, jež bylo přijato okresním soudem, a neshledá-li, že by takové řešení bylo ve zjevném rozporu se zájmem dítěte, měl by k těmto svým oprávněním přistupovat spíše zdrženlivě a respektovat stanovisko, resp. Postoj rodičů (srov. § 474 odst. 1 věta první, § 476 z. ř. s., § 906 a 908 občanského zákoníku). Ústavní soud zde vychází z premisy, že jsou to primárně rodiče, kdo rozhoduje o osudu svých dětí, a tudíž i ingerence státu by měla nastoupit pouze v těch případech, kdy je to skutečně nezbytně nutné.

(…)

21. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení základních práv stěžovatele na rodinný život a na péči o děti garantovaných v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny, a proto je podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. A) zákona o Ústavním soudu zrušil; učinil tak mimo ústní jednání, neboť neměl za to, že by bylo od něho možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Úplné znění nálezu

Při úpravě styku rodičů s dítětem platí zásada, že oba rodiče mají právo pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou - tisková zpráva Ústavního soudu


Podle ust. § 13 občanského zákoníku může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

Ústavní soud k závaznosti jeho nálezů pro obecné soudy


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.