Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Spojení
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Poradna

SLUŠNÝ ROZVOD

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

<< >>

Maření výkonu úředního rozhodnutí; § 171 odst. 3 tr. zákona

rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp.zn. 5 T 79/79/2000 ze dne 8.prosince 2000 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 7 To 211/2001 ze dne 30. května 2001

"Obžalovaná Mgr. J. M., ....,

uznává se vinnou, že

ve dnech 27.3., 10.4., 8.5., 22.5., 5.6 a 19.6. 1999 vždy v 9.00 hodin v Praze 8 před domem nepředala nezletilou dceru D. M. , nar. 1986, jejímu otci O. M., jak jí bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. Zn. 35Co 521/97 a 35 Co 523/97 ze dne 11.11.1997, který nabyl právní moci dne 8.1. 1998, přestože za neuskutečněné styky otce s dítětem jí byla na základě usnesení Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 681/98 ze dne 2.1. 1999, které nabylo právní moci dne 26.3.1999, uložena pokuta v celkové výši 26.000,-Kč, přičemž tak činila vědomě poté, co využila stavu vyvolaného jejím předchozím déledobějším působením na nezletilou, v důsledku něhož se u nezletilé vyvinul odmítavý postoj k otci, kvůli kterému nezletilá odmítá styk s otcem,

ve dnech 3.7., 17.7., 31.7., 14.8., 11.9., 25.9., a 9.10. 1999 vždy v 9.00 hodin v Praze 8 před domem nepředala nezletilou dceru D. M., nar. 1986, jejímu otci O. M., jak jí bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. Zn. 35Co 521/97 a 35 Co 523/97 ze dne 11.11.1997, který nabyl právní moci dne 8.1. 1998, přestože za neuskutečněné styky otce s dítětem jí byla na základě usnesení Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 681/98 ze dne 2.1. 1999, které nabylo právní moci dne 26.3.1999, uložena pokuta v celkové výši 26.000,-Kč, přičemž tak s výjimkou zmařených styků 3.7. a 17.7.1999 činila vědomě poté, co využila stavu vyvolaného jejím předchozím déledobějším působením na nezletilou, v důsledku něhož se u nezletilé vyvinul odmítavý postoj k otci, kvůli kterému nezletilá odmítá styk s otcem,

t e d y pod body 1. a 2. poté, co proti ní byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu o výchově nezletilých dětí, mařila výkon takového rozhodnutí,

čímž spáchala

pod body 1. a 2. trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 3 trestního zákona

a odsuzuje se

podle ust. § 171 odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti ( 6 ) měsíců.

Podle ust. § 58 odst.. 1 písm. a) a ust. § 59 odst. 1 trestního zákona se obžalované výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou let ( 2 ) let."

Odůvodnění:

Obžalovaná Mgr. J. M. je matkou nezletilé D. M., nar. 1986, otcem této nezletilé a bývalým manželem obžalované je pak O. M., po rozvodu manželství obžalované a poškozeného O. M. byl naposled upraven styk nezletilé s jejím otcem rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.5.1997, čj. P 359/93 - 473, ve spojení s doplňujícím rozsudkem tohoto soudu ze dne 29.8.1997, čj. P 359/93 - 550, a to v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze vydaný pod čj. 35 Co 521/97, 35 Co 523/97 - 565 dne 11.11.1997, na základě nehož je poškozený oprávněn stýkat se s nezletilou každou lichou sobotu v roce v době od 9.00 do 18.00 bez přítomnosti opatrovníka s tím, že obžalovaná jako matka je povinna nezletilou na tento styk připravit a předat ji před domem, kde obžalovaná s nezletilou bydlí, a poškozený jako otec je povinen nezletilou ve stanovenou hodinu odevzdat rovněž před tímto domem. Na základě opakovaných návrhů poškozeného Obvodní soud pro Prahu 8 přistoupil k výkonu tohoto rozhodnutí v části výroku týkajícího se úpravy styku nezletilé s poškozeným, nejprve dle ust. § 272 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen o.s.ř. ), v tehdy platném znění, vyzval obžalovanou přípisem ze dne 5.2.1988, aby dobrovolně plnila soudní rozhodnutí o úpravě styku poškozeného s nezletilou a upozornil ji na následky jeho neplnění, následně soud po bezvýslednosti této výzvy přistoupil k ukládání pořádkových pokut za jednotlivé zmařené styky, učinil tak usnesením ze dne 21.9.1998, kdy ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze vydaným pod čj. 35 Co 681/98 - 745 ze dne 2.2.1999, které nabylo právní moci dne 26.3.1999, uložil obžalované za bezdůvodně zmařené styky nezletilé s poškozeným ve dnech 19.1., 2.2., 9.2., 16.2., 23.2., 14.3., 28.3., 11.4., 25.4., 9.5., 23.5., 20.6. a 12.9.1998 pokutu ve výši 2000 Kč za každý zmařený styk, celkem tedy částku 26.000,-Kč. Stalo se tak s odůvodněním, že vážným důvodem pro neuskuteční styků nemůže být ani jednostranné oznámení matky, tedy obžalované, že nezletilá se v době, kdy má být styk uskutečněn, nachází mimo Prahu, ani údajná nechuť nezletilé s poškozeným se stýkat, když obžalované byla v nalézacím opatrovnickém řízení uložena povinnost nezletilou ke styku vždy řádně připravit a předat ji poškozenému. I po právní moci těchto exekučních usneseních však obžalovaná pokračovala ve svém jednání, nadále ve dnech 27.3., 10.4., 8.5., 22.5., 5.6., a 19.6.1999 vždy v 9.00 hodin v Praze 8 před jejím domem ve F... ulici č. 542/17 nezletilou poškozenému nepředala, ten se na místo uskutečnění styku vždy dostavil, obžalovaná vyšla s nezletilou před dům, z místa předání však zpravidla neodešla, svou přítomností podporovala odmítání poškozeného nezletilou, které bylo vyvoláno déledobějším působením obžalované a její nejbližší rodiny na nezletilou tak na styk s otcem, poškozeným, řádně nepřipravila, v důsledku jejího jednání a postoje nezletilé vyvolaného jednáním obžalované opět došlo ke zmaření styku poškozeného s nezletilou. Pro tyto dílčí útoky bylo obžalované sděleno obvinění pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle ust. § 171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ( dále jen tr. z. ), v platném znění, dne 28.6.1999 obžalovaná nadále přesně v tomto způsobu jednání pokračovala ve dnech 31.7., 14.8., 11.9., 25.9., a 9.10.1999 již předem oznámila poškozenému, že mu nezletilou nepředá, neboť budou spolu v té době mimo území republiky na rekreaci, aniž by soudem upravený styk nezletilé s poškozeným zahrnoval zvláštní prázdninovou úpravu a umožňoval jednostranné omezení čtrnáctidenních intervalů styku poškozeného s nezletilou pouhým rozhodnutím obžalované o tom, že s nezletilou bude mít déledobější prázdninový program vylučující upravený styk v řádných termínech.

Takový skutkový stav vzal soud za prokázaný po dokazování provedeném v hlavním líčení.

Obžalovaná popírala, že by se zmíněného jednání dopustila tak, že by toto naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, především popírala, že by to byla ona, kdo úmyslným jednáním mařil styk poškozeného jako otce s nezletilou, hájila se tím, že se vždy před plánovaným termínem styku snažila nezletilou na styk s otcem připravit, při předání dítěte samotném však nezletilá nikdy nechtěla s poškozeným odejít, chytala se zábradlí před domem, odmítala s ním komunikovat, přestože jí obžalovaná vyzývala, aby s otcem odešla. Tento postoj nezletilé k poškozenému zdůvodňovala tím, že ještě v době trvání jejího manželství s poškozeným docházelo k fyzickému napadení jí jako matky, stejně tak poškozený měl dle její obhajoby provádět s nezletilou nevhodné hry, svazovat ji do kozelce,zavírat do sklepa. Dále se hájila tím, že i při současných pokusech o styk otce, poškozeného, s nezletilou včetně těch, které byly předmětem trestního stíhání, častuje poškozený obžalovanou nevhodnými vulgárními výrazy, dne 16.10.1999 měl dokonce poškozený obžalovanou v přítomnosti nezletilé napadnout, rozhodně popírala, že by bylo její vinou, že nezletilá odmítá s poškozeným v době, kdy má ke styku dojít, sama odejít. Takový scénář zmařených styků popisovala ve vztahu ke všem jednotlivým datům neuskutečněných styků ve skutcích uvedených pod body 1. a 2. ve skutkové větě výrokové části tohoto rozsudku s výjimkou neuskutečněných styků dne 3.7. a 17.7.1999, kdy uváděla, že byla s nezletilou mimo území České republiky na dovolené, což však dávala poškozenému na vědomí dopisem, stejně jako ve vztahu j jednomu neuskutečněnému styku na přelomu léta a podzimu 1999, kdy měla být její nezletilá na škole v přírodě.

Obhajoba obžalované byla potvrzována zejména výpovědí nezletilé svědkyně, dcery obžalované a poškozeného Dity M., která uváděla, že poškozeného nesnáší, měl svědkyni svazovat do kozelce, strkat do sklepa, vodit do hospody, obžalovanou škrtit a bít, s obžalovanou se o poškozeném nebaví, nechce se o něm bavit, jen vždy v sobotu před plánovaným stykem jí obžalovaná řekne, aby šla s otcem, svědkyně uváděla, že při styku samotném se k poškozenému staví zády, protože ho nechce vidět a nehodlá se s ním bavit, obžalovaná ze začátku pokusů o styk zůstávala na místě předání, po delší době někdy z místa předání odešla, svědkyně za ní měla hned utéct do domu zpátky, nechce s otcem být. Uváděla, že svoji matku respektuje , ale neví, jak má ctít otce, když jí ubližoval, v obecné rovině byla schopna si uvědomit existenci a nutnost plnění nejrůznějších povinností, uváděla, že si nepamatuje, že by někdy od poškozeného dostala nějaký dárek, pouze v jednom případě, ten však hned dala kamarádce, nepamatuje si, kdy naposledy s otcem strávila delší dobu.

Obhajoba obžalované byla oproti tomu vyvracena výpovědí poškozeného svědka O. M. Ten uváděl, že si v rozhodné době dle obžaloby většinou ve stanovený den styku a stanovenou hodinu pro nezletilou přišel, nedostavil se pouze asi ve dvou případech, kdy byl nemocen, ve dnech 3.7. a 17.7.1999 pak nepřišel proto, že mu obžalovaná poslala telegram, že odjíždí s nezletilou na dovolenou mimo území republiky. V ostatních případech popisoval vždy shodný průběh styku, dostaví se ve stanovenou hodinu před dům obžalované, ta vyjde s nezletilou ven, svědek nezletilou pozdraví, ta jej pozdravit odmítne, staví se k němu zády, obžalovaná se dle jeho výpovědi chová k poškozenému urážlivě, před nezletilou zlehčuje jeho osobu, nezletilá se staví k němu zády, chytá se zábradlí, obžalovaná pak zůstává stát na místě styku, nijak nezletilou nevyzývá k odchodu s otcem, případně pouze jeho plány trávení volného času s nezletilou komentuje ironickými výrazy, popíral, že by kdy před nezletilou obžalovanou napadl, a to i slovně při pokusech o uskutečnění styku v rozhodném období dle obžaloby. Dále uváděl, že styk s nezletilou mu není umožňován delší dobu, a to jak před skutky, které byly předmětem tohoto řízení, tak i po nich, kdy nadále dochází k maření jeho styku s nezletilou. Ve vztahu ke stykům, které byly předmětem tohoto řízení, byla pak obžalovaná nepřímo usvědčována i výpovědí svědka P. následně vystupujícího v tomto řízení jako zmocněnec poškozeného, který uváděl, že byl přítomen několika stykům poškozeného s nezletilou v přítomnosti obžalované ještě v době, kdy dle pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí byly styku přítomny pracovnice kolizního opatrovníka nezletilé, Městské části Praha 8, Obvodního úřadu pro Prahu 8, sociálního odboru, oddělení péče o rodinu a děti, kdy obžalovaná rovněž vycházela před dům s nezletilou a přítomnost svědka komentovala pouze slovy, že jej považuje za zmařený styk, otočila se a z místa styku odcházela přes výzvy pracovnic kolizního opatrovníka, aby nezletilou předala. Obžalovaná byla dále usvědčována založenými listinnými důkazy, zejména usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze specifikovanými v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku, jimiž byla obžalované za zmařené styky nezletilé D. s poškozeným za dobu před sdělením obvinění uložena pravomocně pořádková pokuta v celkové výši 26.000,- poté, co byla obžalovaná bezvýsledně vyzývána Obvodním soudem pro Prahu 8 k tomu, aby nemařila pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o styku nezletilé s poškozeným. Stejně tak je tedy obžalovaná usvědčována i rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.5.1997, čj. P 359/93 - 473, ve spojení s doplňujícím rozsudkem tohoto soudu ze dne 29.8.1997, čj. P 359/93 - 550, v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze vydaný pod čj. 35 Co 521/97 a 35 Co 523/97 - 565 dne 11.11.1997, který nabyl právní moci dne 8.1.1998 a kterým byl upraven styk poškozeného s nezletilou způsobem uvedeným výše v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Nepřímo byla obžalovaná ze svého jednání usvědčována i dalšími listinnými důkazy, které byly v hlavním líčení přečteny k důkazu, zejména částí spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. P359/93, v rámci něhož se vede opatrovnické řízení ve věci péče o nezletilou dceru obžalované a poškozeného D. M. Z četných vzájemných podání obžalované a poškozeného, stejně jako z protokolů o jednání před zdejším soudem je zřejmé, že mezi poškozeným na straně jedné a obžalovanou a jejími nejbližšími rodinnými příslušníky existují velmi napjaté vztahy vyúsťující ve vzájemné osočování, z tohoto opatrovnického spisu je zřejmé, že obžalovaná se od počátku snažila dosáhnout zákazu styku nezletilé dcery D. s poškozeným, a to i tvrzeními, že nezletilá je ve vztahu k otci frustrována má z něj strach, protože jí fyzicky napadal a ohrožoval. Z toho, že obžalovaná dlouhodobě vyvolává v nezletilé spolu s ostatními příslušníky své rodiny vůči otci odmítavý postoj, je usvědčována zejména závěry znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru dětské psychologie PhDr. Vladimíra P. ze dne 14.4.1994, z něhož je zřejmé, že výchovné možnosti poškozeného nejsou omezené, limitujícím je však vzájemný vztah především s matkou obžalované, který je charakterizován jako vypjatě nesmiřitelný, vztah nezletilé k matce je bezvýhradný, nezletilá ji plně akceptuje, poškozeného jako otce odmítá, toto odmítání však není založeno na vlastní negativní zkušenosti, argumentace odmítání vychází z popisu negativního chování poškozeného k obžalované, nezletilá však sama uváděla, že nebyla svědkem všech a celých těchto událostí, v přítomnosti poškozeného maximalizuje fyzickou distanci od otce, její prožívání však není naplněno strachem nebo úzkostí, kontakt nezletilé s poškozeným byl v té době hodnocen jako bezprostřední. Je třeba uvést, že tento znalecký posudek byl podán v opatrovnickém řízení, v tomto řízení trestním nebyl ustanoven znalec z oboru dětské psychologie, který by se vyjádřil k otázce vztahu nezletilé k obžalované a k poškozenému a k tomu, do jaké míry je její vztah zejména k poškozenému determinován výchovným prostředím, ve kterém žije, zejména vlivem obžalované, případně do jaké míry je hlavně negativně ovlivněn vlastními životními zkušenostmi s poškozeným. Tento znalecký posudek považoval soud nejen za nadbytečný vzhledem k tomu, že nezletilá byla již opakovaně znalecky vyšetřována a posuzována znalci ustanoveným soudem, v případě znalkyně dr. Nory Martincové pak posuzována i mimo rámec soudního řízení z iniciativy obžalované, vzhledem ke značnému časovému odstupu více než sedmi let, kdy přestal žít poškozený s nezletilou ve společné domácnosti a vzhledem k již podaným znaleckým posudkům měl soud za to, že nové znalecké zkoumání nezletilé by bylo jejím nepřiměřeným zatěžováním a že o věci lze rozhodnout i na základě již dosud provedených důkazů, kdy opatrovnický spis byl ve své větší části čten v trestním řízení v hlavním líčení k důkazu, zmíněné znalecké posudky pouze posilují již tak zjevná skutková zjištění o ovlivňování nezletilé proti poškozenému prostředím, ve kterém žije. Stejně tak znalci PhDr. Jan V. (obor školství a kultura, odvětví psychologie, speciální klinická psychologie) a MUDr. Karel S., znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve svém znaleckém posudku ze dne 2.3.1997 vypracovaného v opatrovnickém řízení jednoznačně konstatovali, že styk nezletilé s poškozeným nemůže ohrozit její fyzické a psychické zdraví za předpokladu, že obžalovaná dceru na styk s otcem řádně psychicky připraví, poškozený není osobou, které by bylo nutné z výchovného vlivu na nezletilou vyloučit či jej v jeho otcovských právech nějak krátit, naopak nezletilá žije v prostředí otci velmi nepříznivě nakloněném, přejímá negativní hodnocení otce, odmítá ho, přičemž odmítání není zakotveno emočně a doprovázeno strachem, úzkostí, nezletilá se identifikuje s matkou, obžalovaná ji proto může dobře ovlivňovat v jakémkoli směru, v případě pozitivního vedení nezletilé ve vztahu k otci ze strany obžalované by dítě mohlo změnit bez dalšího svůj postoj k otci, v případě nevedení obžalované k pozitivnímu vztahu nezletilé k otci by nezletilá nejspíše prožívala v rámci kontaktů s poškozeným vnitřní rozpory, jež by mohli vyústit v neurotizaci dítěte. I ze závěru obou těchto znaleckých posudků je zřejmé, že vzhledem k tomu, že nezletilá D. se po dlouhou dobu nachází výlučně ve výchovném prostředí obžalované při téměř úplném vyloučení výchovného vlivu poškozeného, nemohl by nový znalecký posudek přinést změny oproti posudkům již podaným, závěry těchto znalců byly do značné míry zpochybňovány závěry znalkyně dr. Nory Martincové učiněné dne 2.7.1997, která naopak uváděla, že nezletilá má negativní vztah k otci založený na vlastních traumatizujících zkušenostech, tento znalecký posudek však byl vypracován z iniciativy obžalované a Fondu ohrožených dětí, znalkyně se vůbec nesetkala s poškozeným jako s otcem, neměla možnost posoudit chování nezletilé bez přítomnosti obžalované v přítomnosti poškozeného, a to na rozdíl od soudem ustanovených znalců, i proto byl její posudek hodnocen Městským soudem v Praze v rámci odůvodnění rozsudku upravujícím styk poškozeného s nezletilou jako obtížně věrohodný. Všechny listiny ve svém souhrnu vedly soud jednoznačně k závěru, že negativní vztah nezletilé k otci je výsledkem především dlouhodobého působení výchovného prostředí, v němž se nezletilá nachází, tedy působením obžalované a jejích rodinných příslušníků. Obžalovaná navrhovala k důkazu ještě výslech svědkyně V. M., první manželky poškozeného, stejně jako čtení rozvodových spisů Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 4 C 24/71, stejně jako spisu Obvodního soudu pro prahu 4, sp.zn. 8 C 54/93 a 10 C 48/80. Těmito důkazy chtěla obžalovaná prokazovat, že poškozený měl vždy ve svých manželstvích sklony k fyzickému napadání manželek. Z již provedených důkazů v tomto řízení je však zřejmé, že mezi obžalovanou a poškozeným byly již v průběhu manželství konfliktní vztahy, z listinných důkazů je zřejmé, že byly vyvolávány i chováním poškozeného k obžalované, jak však plyne i z odůvodnění shora zmíněných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 i Městského soudu v Praze, tyto konfliktní vztahy, na nichž nepochybně nese svůj podíl i poškozený, nemohly sami o sobě nikterak determinovat vztah nezletilé dcery D. k poškozenému jako jejímu otci, proto považoval soud tyto důkazy za nadbytečné, když dospěl k v tomto směru ke stejnému závěru jako shora uvedená rozhodnutí. Stejně tak považoval za nadbytečný důkazní návrh poškozeného - připojení spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 28/93, kdy v trestním řízení vedeném pod touto spisovou značkou byla obžalovaná shledána vinnou ze spáchání trestného činu krádeže dle ust. § 247 odst. 1 písm. a) tr. z., z rejstříku trestů obžalované bylo zjištěno, že toto řízení skončilo upuštěním od potrestání, bylo vedeno pro trestný čin menší závažnosti, na nějž zákon stanoví trest odnětí svobody v trvání do dvou let dle ust. § 247 odst. 1 tr. z., šlo zjevně o ojedinělé vybočení obžalované z nijak řádného způsobu života, tento spis sám o sob by nemohl přinést nových podstatných poznatků důležitých pro rozhodnutí v této věci. Obžalovaná byla ze svého jednání usvědčována i opakovanými návrhy poškozeného na výkon rozhodnutí upravující jeho styk s nezletilou, která byla podávána v průběhu roku 1998, stejně jako výzvou Obvodního soudu pro Prahu 8 zaslanou v opatrovnickém řízení obžalované a vyzívající ji k dobrovolnému plnění rozhodnutí o styku poškozeného s nezletilou s poučením o možnosti ukládání pořádkových pokut.

Po provedeném dokazování, zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu dle § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen tr.ř.), v platném znění, soud dospěl k závěru, že obžalovaná se dopustila obou skutků, které byly předmětem tohoto řízení, a že tyto skutky vykazují všechny zákonné znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle ust. § 171 odst. 3 tr.z.

V řízení bylo nepochybně prokázáno, že před skutky, které byly předmětem tohoto řízení, byla vůči obžalované bezvýsledně učiněna opatření směřující k výkonu rozhodnutí o výchově nezletiletého dítěte dle ust. § 272 a násl. o.s.ř., obžalovaná byla vyzývána k dobrovolnému plnění rozhodnutí v části upravující styk upravující styk poškozeného s nezletilou, následně jí byly pravomocně za jednotlivé zmařené styky uloženy pořádkové pokuty dle ust. § 273 odst. 1 tehdy platného o.s.ř. Všechna tato rozhodnutí i výzvy byly obžalované řádně doručeny, před sdělením obvinění pro skutky, které byly předmětem tohoto řízení, nabyly právní moci, tím bylo prokázáno, že v jednání obžalované byl naplněn znak předchozího bezvýsledného použití opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu o výchově nezletilých dětí. Spornou byla otázka, zda se obžalovaná ještě po právní moci zmíněných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze znamenající bezvýsledné použití opatření v občanském soudním řízení směřujícím k výkonu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte, dopustila takového jednání, které by bylo lze označit za maření tohoto výkonu. Zcela nepochybné to bylo ve vztahu k dílčím zmařeným stykům dne 3.7. a 17.7.1999 zahrnutým pod skutkem označeným číslem 2 ve skutkové větě výrokové části tohoto rozsudku, obžalovaná jednostranným jednáním odjela s nezletilou na dovolenou v době kdy měla mít styky s poškozeným, svým otcem, zjevně se tedy dopustila pozitivního jednání, konání, v příčinné souvislosti s nímž došlo ke zmaření výkonu zmíněného rozhodnutí o výchově nezletilé a o úpravě styku poškozeného s ní. V ostatních případech se obžalovaná hájila, že se nedopustila žádného pozitivního jednání, konání, kterým by zmařila jednotlivé styky poškozeného s nezletilou. V tomto směru je třeba uvést, že v opatrovnickém řízení byla pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze specifikovaným v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku uložena povinnost nezletilou v jednotlivých dnech, v nichž se měl styk uskutečňovat , na tento styk připravit a nezletilou poškozenému předat. Ve všech těchto ostatních případech tedy obžalovaná zjevně nepřipravila nezletilou na styk s poškozeným, nezletilou poškozenému nepředala, jednáním dle ust. § 89 odst.. 2 tr.z. se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel dle okolností a svých poměrů povinen, což nepochybně obžalovaná vzhledem ke zmíněnému rozsudku Městského soudu v Praze byla. Další otázkou je, v jaké formě zavinění se obžalovaná dopustila tohoto omisivního jednání, když dle ust. § 171 odst. 1 tr.z. v návaznosti na ust. §3 odst. 3 tr.z. je k trestnosti skutku kvalifikovaného jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí třeba zavinění úmyslného v některé z forem dle ust § 4 písm. a) tr.z. (úmysl přímý) či dle ust. § 4 písm. b) tr.z. (úmysl eventuální), a zda toto její jednání je příčinou škodlivého následku, tedy toho, že došlo ke zmaření styku poškozeného s nezletilou. Z provedených důkazů, zejména z opatrovnického spisu, je zřejmé, že nezletilá byla dlouhodobě ovlivňována obžalovanou a jejími rodinnými příslušníky v tom směru, aby si vytvořila negativní vztah k otci, jehož výsledkem bude odmítnutí otce, když toto odmítání nebylo založeno na vlastních špatných zkušenostech nezletilé s poškozeným. Je otázkou, zda tohoto jednání se obžalovaná dopouštěla i po právní moci usnesení o uložení pořádkových pokut v rámci výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, tedy poté co proti ní byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte. Na tomto místě je třeba zmínit práva a povinnost týkající se rodičů a dětí a plynoucí zejména z části druhé zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění. Dle ust. 31 odst 1 písm. a) zákona o rodině rodičovská zodpovědnost zahrnuje soubor práv a povinností při péči o nezletilé dítě zahrnující zejména péči o jeho zdraví, mj i citový, rozumový a mravní vývoj, dle ust. § 34 odst. 1 zákona o rodině náleží oběma rodičům, dítě je povinno dle ust. § 35zákona o rodině své rodiče ctít a respektovat, tomu odpovídá i povinnost rodičů dítě takto vychovávat, je tedy i povinností obžalované plynoucí přímo ze zákona vést nezletilou mj. i k respektování autority poškozeného jako otce. Z výpovědí nezletilé je zřejmé, že ta v současné době v přítomnosti matky autoritu otce zcela odmítá, otec, poškozený přestal žít s nezletilou ve společné domácnosti v jejích šesti letech věku, tedy v době, kdy, jak opakovaně konstatovali znalci v opatrovnickém řízení, nemohla nezletilá takovýto postoj k otci sama od sebe zaujmout. Tím že obžalovaná v ostatních uvedených případech zmařených styků dostatečně nepřipravila nezletilou dceru tak, aby tato byla ochotna s otcem odejít, porušila svou zvláštní povinnost uloženou Městského soudu v Praze. Ve smyslu ust. § 4 písm. b) tr.z. pak musela být minimálně srozuměna s tím, že svým postupem při předávání nezletilé otci, přítomností na místě předání, může dojít ke škodlivému následku, tedy ke zmaření styku poškozeného s dcerou, když přímý úmysl obžalovaná popírala, jediným přímým důkazem o takovém úmyslu je samozřejmě její výpověď, nepřímými důkazy jsou pak zejména zevně seznatelné projevy obžalované, z nichž lze zpětně usuzovat na míru jejího zavinění jako vnitřního psychického vztahu k jejímu jednání a jeho následků. Z výpovědi poškozeného i ve vztahu ke zmařeným stykům, které jsou předmětem tohoto řízení (ironické chování obžalované k poškozenému, zlehčování jeho osoby, nepředání nezletilé do rukou otce a neopouštění místa styku) i z obsahu opatrovnického spisu lze vzhledem k dlouhodobému postoji obžalované k poškozenému a k její trvalé snaze vyloučit poškozeného z výchovného působení na nezletilou dceru Ditu lze takový vztah obžalované k jejímu jednání a k jeho následkům jednoznačně dovodit, svědčí o tom i samo vyjádření obžalované, že za řádné předání nezletilé, za kterou odpovídá, považuje až to, když ji otec vezme nejméně za ruku, do té doby je nucena na místě setrvat, což se jeví jako účelová snaha obžalované svým setrváním na místě styku posilovat nezletilou v jejím zevními vlivy nacházejícími se mimo rámec jednání poškozeného k nezletilé " nastartovaném" odmítání otce. Je otázkou, zda toto jednání obžalované je příčinou následků trestného činu, pro nějž bylo vedeno toto řízení, tedy příčinou zmaření jednotlivých styků. Za příčinu následku je třeba považovat takovou okolnost, bez níž by daný následek nenastal nebo nastal jindy a jinak, než nastal. Vedle jednání obžalované tu totiž jako další zjevná příčina maření jednotlivých styků vstupuje i volní jednání nezletilé, dle ust. § 47 odst. 2 zákona o rodině je tato s ohledem na svůj věk, jde o čtrnáctiletou dívku, i na svou rozumovou vyspělost sama nepochybně schopna vyjádřit se svobodně k výchovným opatřením, která se jí týkají, na druhé straně jí stíhá povinnost svého rodiče respektovat dle § 35 zákona o rodině, bylo pak povinností obžalované výchovně působit na nezletilou tak, aby nedošlo k maření jejích styků s poškozeným , když i dle jednotlivých znaleckých vyjádření je zřejmé, že nezletilá zcela akceptuje osobu matky, přijímá veškeré její postoje, její autoritu respektuje bez výhrad. Ze všeho shora výše uvedeného měl soud za prokázané, že její jednání obžalované spočívající minimálně ve vědomém opomenutí povinností daných zákonem o rodině a zmíněnými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze a akceptací možných následků došlo k tomu, že byly zmařeny jednotlivé dílčí styky poškozeného s jeho nezletilou dcerou. V tomto směru byla shledána zcela nedůvodnou námitka obhajoby, že ve vztahu k dílčím stykům, které byly předmětem tohoto řízení, nebyla proti obžalované bezvýsledně užita žádná opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí o styku nezletilé s poškozeným, takže ani po formální stránce nelze uvažovat o trestní odpovědnosti obžalované. Tato opatření byla učiněna ohledně styků dřívějších, výklad ustanovení § 171 odst. 3 tr.z. zvolený obhajobou by znamenal, že by se po objektivní stránce nebylo lze vůbec dopustit zmíněného trestného činu, jedině snad v případě, kdyby rodič dle ust. § 273 odst. 2 tehdy platného o.s.ř. zabránil příslušnému státnímu orgánu v odnětí dítěte a jeho předání tomu, komu má být svěřeno, pokud by fakticky k takovému pokus o odnětí ze strany soudu došlo. V daném případě však šlo o výkon jednoho a téhož rozhodnutí, to upravovalo poměry nezletilé a její styky s poškozeným jako otce do budoucna, za předchozí marné použití opatření v občanském soudním řízení směřujících k výkonu tohoto rozhodnutí je třeba považovat i uložené pořádkové pokuty za zmařené styky, k nimž došlo před sdělením obvinění pro tento skutek. Tím obžalovaná po formální stránce naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 3 tr.z., dopustila se ho řadou dílčích útoků, které tvoří pokračování v jednom trestném činu dle ust. 89 odst. 3 tr. z. jednotný záměr byl rozebrán shora, tyto dílčí útoky naplňovaly stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly provedeny stejným způsobem, šlo o dílčí útoky činěné pravidelně ve čtrnáctidenních intervalech s drobnými výjimkami, byly tedy spojeny blízkou souvislostí časovou stejně jako místní, docházelo k nim na témže místě předání nezletilé poškozenému, byl stále týž předmět útoku, tedy pravomocné rozhodnutí soudu o výchově nezletilé. Jednotlivé dílčí útoky pak byly rozděleny na dva samostatné skutky, protože obžalované bylo nejprve sděleno obvinění pro první skutek spočívající v maření styků nezletilé s poškozeným v rozmezí od 27.3. do 19.6.1999, obžalovaná pak pokračovala v tomto maření i nadále v době od 3.7. do 9.10.1999, následně jí bylo tedy i pro tyto dílčí útoky sděleno obvinění dne 22.10.1999, dle § 12 odst. 11 tr.ř. je tedy nutno považovat dílčí útoky pokračující po sdělení obvinění za nový skutek. Jako primární objekt svého trestného činu, tedy zájem chráněný trestním zákonem, obžalovaná porušila zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci, jehož předpokladem je řádný výkon a jejich pravomocných a vykonatelných rozhodnutí, druhotně pak je zájem na řádné výchově nezletilých dětí a ochraně rodičovských práv zahrnujících mj. i právo rodiče podílet se na výchově nezletilého dítěte. Jednání obžalované vykazuje i materiální znak trestného činu, tedy stupeň nebezpečnosti pro společnost vyšší než nepatrný dle ust. § 3 odst. 2 tr. z.., ten je dle ust. § 3 odst. 4 tr. z. zvyšován okolnostmi činu, kdy jde o déledobější jednání obžalované naplněné řadou dílčích útoků, v jehož důsledku je zcela mařen výkon rozhodnutí soudu a v jehož důsledku je téměř zcela vyloučen poškozený z výchovného působení na svou nezletilou dceru.

Při úvaze o trestu za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle ust. § 171 odst. 3 tr. z. jehož spáchání byla obžalovaná shledána vinnou, soud vyšel z účelu trestu dle ust. § 23 odst. 1 tr. z. a při rozhodování o druhu a výměře trestu přihlédl ke stupni nebezpečnosti jednání obžalované pro společnost, jak byl výše rozveden, k možnostem její nápravy a k jejím poměrům (ust. § 31 odst. 1 tr. z.). Z opisu rejstříku trestu obžalované bylo zjištěno, že v minulosti byla jednou soudně trestána pro trestný čin krádeže dle ust. § 247 odst. 1 písm. a) tr. z., bylo pak následně upuštěno od jejího potrestání, takže se na ní ze zákona hledí, jako by nebyla odsouzena, z místa bydliště nebyly k ní zjištěny žádné negativní poznatky. Jako k polehčující okolnosti bylo tedy dle ust. § 33 písm. g) tr.z. přihlédnuto u obžalovaného k tomu, že vedla před spácháním trestného činu řádný život. Oproti tomu jako k přitěžující okolnosti dle ust. § 34 písm. ch) tr.z. bylo u obžalované přihlédnuto k tomu, že v páchání trestného činu pokračovala po delší dobu více jak půl roku. Dle ust. § 171 odst. 3 tr.z. je obžalovaný v případě shledání viny ohrožen uložením trestu odnětí svobody až najeden rok, bylo tedy lze v daném případě uložit několik alternativních trestů, vzhledem k déledobosti jednání obžalované i vzhledem k možným následkům nejen ve sféře řádného fungování orgánů veřejné moci, ale i ve sféře řádné výchovy a zdravého vývoje nezletilé, který je jednáním obžalované ohrožen, neboť jeho předpokladem bez dalšího je mj. i identifikace se se sociálními rolemi obou pohlaví ztělesněnými v rodině otcem a matkou, jednáním obžalované je otec ze svého výchovného působení na nezletilou zcela vyloučen, soud uložil obžalované trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby, když vzhledem k jejím poměrům, dosavadnímu bezúhonnému životu i vzhledem k tomu, že smyslem tohoto ustanovení tr. z. je především dosáhnout toho, aby rozhodnutí o výchově nezletilých dětí byla plněna,, soud dle ust. § 58 odst. 1 písm. a) tr.z. podmíněně odložil výkon tohoto trestu na zkušební dobu ještě v dolní polovině zákonného rozpětí daného dle ust. § 59 odst. 1 tr. z. rozmezím jeden rok až pět let, tedy ve výměře do dvou let.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku shora.

V Praze dne 8.prosince 2000


Rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 7 To 211/2001 ze dne 30. května 2001

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. května 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Felicie Hruškové a soudců JUDr. Ladislavy Kučírkové a JUDr. Alexandra Sotoláře odvolání obžalované Mgr. J. M. podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.12.2000, sp.zn. 5 T 79/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 258 odst. 1 písm.e), odst. 2 tr.ř. se napadený rozsudek z r u š u j e ve výroku o trestu.
Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhoduje takto :

Obžalovaná Mgr. J. M., se při nezměněném výrok o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 3 tr.zák. o d s u z u j e podle § 171 odst. 3 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.

Podle § 58 odst. 1 písm.a) a § 60a odst. 1,2 tr.zák. se obžalované výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu jednoho roku.
Podle § 60a odst. 1 tr.zák. se vyslovuje nad obžalovanou dohled spočívající v osobním kontaktu obžalované s probačním úředníkem probační a mediační služby spolupráci při vytváření a realizaci probačního dohledového plánu ve zkušební době a kontrole dodržování podmínek uložených obžalované soudem. V rámci dohledu je obžalovaná ve zkušební době povinna :
a) spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který jí bude stanoven na základě probačního dohledového plánu
b) dostavovat se k probačnímu pracovníkovi ve lhůtách nejčastěji jednou měsíčně, které jí blíže stanoví.
Podle § 60a odst. 3 tr.zák. je obžalovaná povinna podrobovat se konzultacím a poradenství psychologa, který jí bude určen probačním úřednikem.

Odůvodnění


Napadeným rozsudkem byla obžalovaná Mgr. J. M. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr.zák., kterého se dopustila tak, že

1. ve dnech 27.3., 10.4., 8.5., 22.5., 5.6. a 19.6.1999 vždy v 9.00 hodin v Praze 8 před domem nepředala nezletilou dceru D. M., nar. 1986, jejímu otci O. M., jak jí bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 521/97 a 35 Co 523/97 ze dne 11.11.1997, který nabyl právní moci dne 8.1.1998, přestože za neuskutečněné styky otce s dítětem ji byla na základě usnesení Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 681/98 ze dne 2.1.1999, které nabylo právní moci dne 26.3.1999, uložena pokuta v celkové výši 26.000,- Kč, přičemž tak činila vědomě poté, co využila stavu vyvolaného jejím předchozím déledobějším působením na nezletilou, v důsledku něhož se u nezletilé vyvinul odmítavý postoj k otci, kvůli kterému nezletilá odmitá styk s otcem,

2. ve dnech 3.7., 17.7., 31.7., 14.8., 11.9., 25.9., a 9.10.1999 vždy v 9.00 hodin v Praze 8 před domem ve Feřtekově ulici č. 542/17, nepředala nezletilou dceru D. M., nar. 1986, jejímu otci O. M., jak jí bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Praze; pod sp.zn. 35 Co 521/97 a 35 Co 523/97 ze dne 11.11.1997, který nabyl právní moci dne 8.1.1998, přestože za neuskutečněné styky otce s dítětem jí byla na základě usnesení Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 681/98 ze dne 2.1.1999, které nabylo právní moci dne 26.3.1999, uložena pokuta v celkové výši 26.000,- Kč, přičemž tak činila vědomě poté, co využila stavu vyvolaného jejím předchozím déledobějším působením na nezletilou, v důsledku něhož se u nezletilé vyvinul odmítavý postoj k otci, kvůli kterému nezletilá odmítá styk s otcem.

Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který jí byl
podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

Proti citovanému rozsudku podala obžalovaná odvolání, které blíže neodůvodnila. U odvolacího soudu obhájce toto odvoláni zdůvodnil tím, že celý rozsudek je konstruován tak, že je obžalovaná odsouzena za výsledek, aniž by byla zkoumána příčinná souvislost. V dané věci má soud k dispozici dva okruhy důkazů a to obsáhlé spisy z občanskoprávních řízení a znalecké posudky. Úmysl obžalované nebyl žádným důkazem před soudem prokázán, neboť negativní postoj dcery D. je jejím vlastním postojem získaným na základě vlastních zkušeností. Odmítavý postoj dcery k otci nebyl vyvolán matkou. Obhájce poukazoval na rozdílné závěry znaleckých posudků, které má soud k dispozici a proto se domnívá, že v dané věci je třeba doplnit dokazování novým objektivním znaleckým posudkem a kompletizací spisů OPD. Dokazování v občanskoprávním řízení se provádí jiným způsobem než v rámci trestního řízení. Soud I. stupně měl tedy dané věci věnovat větší pozornost. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Odvolací soud dle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal napadený rozsudek ve věech jeho výrocích co do zákonnosti a odůvodněnosti, přezkoumal i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

Trestní řízení proti obžalované bylo vedeno v plném souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu včetně procesních ustanovení, právo na řádnou obhajobu nevyjímaje. Již v přípravném řízení byla také plně zákonnou formou shromážděna převážná většina reálně dostupných, pro věc podstatných důkazů a byl tak získán podklad pro pozdější zákonné a spravedlivé meritorní rozhodnutí. Soud I. stupně zmíněné důkazy v hlavním líčení provedl způsobem odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., podle zjištěni odvolacího soudu důsledně postupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a ze správně zjištěného skutkového stavu také při svém rozhodování vycházel. Nalézací soud evidentně objasňoval se stejnou pečlivostí jak okolnosti svědčící o vině obžalované stíhanou trestnou činností obžalobou jí kladenou za vinu, tak skutečnosti hovořící v její prospěch. Soud I. stupně se v daném případě odpovědně snažil přezkoumat a všemi dosažitelnými zákonnými prostředky ověřit všechny zásadní okolnosti případu. Soud I. stupně nepochybil, nejen při samotném provádění, ale i při hodnocení takto zajištěných důkazů. Hodnotil všechny důkazy včetně důkazů zdánlivě méně závažných v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., sice výhradně na podkladě svého vnitřního přesvědčení, toto přesvědčení však zjevně vycházelo z dostatečně solidní znalosti projednávané trestní věci, přičemž všechny v úvahu přicházející důkazy nalézací soud správně a zevrubně hodnotil jednotlivě, v souhrnu i ve všech vzájemných souvislostečh.

Soud I. stupně naprosto správně zjistil skutkový stav a protože i zdůvodněni jeho skutkových závěrů i logických myšlenkových postupů, které soud I. stupně k těmto závěrům dovedly, odpovídalo podle zjištění odvolacího soudu požadavkům vymezeným ustanovením § 125 tr.ř., Ize na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku pro jejich správnost a přesvědčivost odkázat. Odvolací soud se s těmito závěry i s konkrétní argumentací použitou soudem I. stupně ztotožnil.

K námitkám uplatněným v odvolání obžalované možno jedině připomenout, že soud I. stupně založil i v tomto ohledu svá zjištěnl na komplexním vyhodnocení všech relevantních důkazů. Převážná většina důkazů je listinného charakteru a to zejména občanskoprávní rozhodnutí civilních soudů a znalecké posudky za léta v dané věci shromážděná. Obžalovaná popírala, že by se žalovanéhojednání dopustila. Hájila se tím, že nezletilou vždy před plánovaným termínem styku se snažila na tento styk s otcem připravit a při předání dítěte samotném však nezletilá nikdy nechtěla s poškozeným odejít, chytala se zábradlí před domem a odmítala s ním komunikovat.
Obhajoba obžalované byla potvrzována zejména výpovědí nezletilé D. M. Ta uváděla, že svého otce O. M. nesnáší, měl ubližovat jí, obžalované i otci obžalované a při pokusech o styk má nevhodné poznámky na ní i obžalovanou. Uváděla, že si pamatuje, že v době společného soužití ji měl svazovat do kozelce a strkat do sklepa, vodit do hospody, obžalovanou škrtit a bít. S obžalovanou se o otci nebaví. Vždy před plánovaným stykem jí obžalovaná řekne, aby šla s otcem, což ona nechce, staví se k němu zády, nechce ho vidět, nechce se s ním bavit.

Na druhé straně pak obhajoba obžalované byla vyvrácena výpovědí svědka O. M., který uváděl, že s dcerou vlastně sám nestrávil ani vteřinu, že od rozvodu neustále obžalovaná maří styky, které jí byly civilním rozhodnutím nařízeny. Nepřímo pak obžalovanou zjednání usvědčuje i svědek P., který byi přítomen několika snahám o styk poškozeného s nezletilou. Soud I. stupně měl k dispozici řadu listinných důkazů a to rozhodnutí civilních soudu a znalecké posudky. Z četných vzájemných podání obžalované a poškozeného je zřejmé, že mezi nimi existují velmi napjaté vztahy vyúsťující ve vzájemné osočování. Z opatrovnického spisu je zřejmé, že obžalovaná se od počátku snažila dosáhnout zákazu styku nezletilé s poškozeným. Je zřejmé, že nezletilá vyrůstala v rodinném prostředí své matky a jejích rodičů, kde byl vysoce odmitavý postoj k poškozenému. Tyto závěry vyplývají zejména ze znaleckého posudku z oboru dětské psychologie PhDr. Plášila. Ze znaleckého posudku z roku 1997 vyplynulo, že styk nezletilé s poškozeným nemůže ohrozit její fyzické a psychické zdraví za předpokladu, že obžalovaná dceru na styk s otcem řádně psychicky připraví. Poškozený není osobou, kterou by bylo nutné z výchovného vlivu na nezletilou vyloučit, či jej v jeho otcovských právech nějak krátit, naopak nezletilá žije v prostředí otci velmi nepříznivě nakloněném, přejímá negativní hodnocení otce a odmítá ho, přičemž odmítání není zakotveno emočně a doprovázeno strachem či úzkostí. Nezletilá se identifikuje s matkou. Obžalovaná jí proto může dobře ovlivnit v jakémkoliv směru.

Lze uzavřít, že nezletilá D. se po dlouhou dobu nachází výlučně ve výchovném prostředí obžalované při téměř úplném vyloučení výchovného vlivu poškozeného. Soud I. stupně tedy zcela jednoznačně dospěl k závěru, že negativni vztah nezletilé k otci je výsledkem především dlouhodobého působení výchovného prostředí v němž se nezletilá nachází, tedy působením obžalované a jejích rodinných příslušniků. Trestného činu podle § 171 odst. 3 tr.zák. se dopustí ten, kdo poté co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směmjící k výkonu rozhodnutí soudu nebo schválené dohody o výchově nezletilých dětí maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu týkajícího se výchovy nezletilých dětí. Z hlediska trestní odpovědnosti stačí uložení jediné pokuty.

Lze oponovat obhajobě obžalované, že byla uznána vinnou za výsledek, aniž by byla zkoumána příčinná souvislost. I podle názoru odvolacího soudu formální znaky zažalovaného trestného činu byly jednáním obžalované naplněny. Pokud jde o materiální znak tohoto trestného činu ten byl i dle názoru odvolacího soudu rovněž naplněn. Obžalovaná svým dlouhodobým výchovným vlivem na nezletilou v ní vědomě vypěstovala negativní vztah k otci, na konkrétní styky s otcem jí nepřipravila a zavinila tak neuskutečnění těchto kontaktů nezletilé s otcem, které byly stanoveny soudními rozhodnutimi. Tyto závěry mají opodstatnění ve znaleckých posudcích, které za celou dobu byly shromážděny.

Odvolací soud přihlížel i k mezinárodní Úmluvě o pravech dítěte, která byla dne 20. listopadu 1989 v New Yorku přijata a v platnost vstoupila pro Českou republiku v únoru 1991. Česká republika, která k Úmluvě rovněž přistoupila a přijala jí, je povinna se jí řídit. Z Úmluvy jednoznačně vyplývá, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy se zavázaly zajistit dítěti takovou ochranu a péči jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů. Zavazují se respektovat tedy odpovědnost, práva a povinnosti rodičů, které směřují k zabezpečení dětské orientace při usměrňování jeho vývoje a při výkonu jeho práv. Dále je nutno uznávat právo ditěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, leda že by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Oba rodiče mají společnou odpovědnost ža výchovu a vývoj dítěte. V občanskoprávmch řízeních nebylo zjištěno, že by otec nezletilé byl od počátku po rozvodovém řizení osobou, která není schopna podílet na výchově své dcery.

Matka nezletilé odmítala dlouhodobě respektovat pravomocná rozhodnutí soudů, ačkoliv byla soudem opakovaně poučována o nutnosti dodržování tohoto rozhodnutí. Z posudku MUDr. Stibrala vyplynulo totiž mj., že v případě pravdivosti fyzického napadení matky, by tato skutečnost měla na dítě více negativní vliv. Takový negativní vliv však zjištěn nebyl ani při vlastní konfrontaci, ani při vyšetření dítěte samotného, kdy o tom např., že nechce k otci hovořilo bez jakéhokoliv emočního náboje. Pokud by tam skutečně byla nenávist ze strany dítěte, bude se dítě chovat i mluvit jinak. Odmítání nezletilé otce však není založeno na vlastní negativní zkušenosti ve vztahu k otci. Argumentace odmítání vychází z popisu negativního chování otce k matce, kdy samotná nezletilá sdělila, že nebyla svědkem všech a celých událostí. V přitomnosti otce nezletilá demonstrativně maximalizuje fyzickou distanci od otce, její prožívání však není naplněno strachem nebo úzkostí.

Odvolací soud má za to, že závěry soudu I. stupně jsou logické a v provedených důkazech mají dostatečnou oporu. Skutkové i právní otázky tedy řešil soud I. stupně správně. Přesvědčivě v odůvodněni napadeného rozsudku vysvětlil a odůvodnil konkrétní právní kvalifikaci, kterou použil při rozhodování o vině. Odvolací soud shledal, že soudem I. stupně použitá právní kvalifíkace jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 3 tr.zák. má dostatečnou oporu v provedených důkazech a odpovídá zákonu. Celý výrok o vině napadeného rozsudku tudíž shledal odvolací soud naprosto správným a plně zákonným.

Odvolací soud má ale za to, že soud I. stupně uložil obžalované trest, který nezohledňuje konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalované a přiléhavě nevystihuje poměr přitěžujících a polehčujících okolností, jakož i zejména okolnosti celého případu, které jsou dané tím, že mezi matkou a otcem nezletilé jsou nepřátelské vztahy, které se odrážejí pak i v poměru ke stykům otce s nezletilou. Soud I. stupně měl proto zohlednit toto specifikum případu a uložit takový trest a taková opatření, aby došlo k zamezení opakování podobného jednání obžalované. Proto odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a znovu sám o něm rozhodl tak, že obžalované při nezměněném výroku o vině uložil trest odnětí svobody vdolní polovíně zákonné sazby a to v trvání čtyř měsíců, který bude postačující, přičemž výkon tohoto trestu podmíněně odložil na kratší zkušební dobu jednoho roku. Současně ale vyslovil nad obžalovanou dohled, jehož podstatou bude především mediační činností pokusit se urovnat vzniklý konflikt se zaměřením na dosažení řádných styků otce s nezletilou a v tomto směru i spolu s působením psychologa specializovaného nejlépe na rodinnou problematiku. Dohled bude spočívat v osobním kontaktu obžalované s probačním úředníkem probační a mediační služby, spolupráci při vytváření a realizaci probačního dohledového plánu ve zkušební době a kontrole dodržování podmínek uložených obžalované soudem, neboť v rámci tohoto dohledu je obžalované uloženo, aby ve zkušební době spolupracovala s probačním úředníkem způsobem, který jí bude stanoven na základě probačního dohledového plánu, aby se dostavovala k probačnímu pracovníkovi ve ihůtách nejčastěji jednou měsíčně, které jí blíže stanoví. Dále jí byla ze shora uvedených důvodů uložena povinnost podrobovat se konzultacím a poradenství psychologa, který jí bude určen probačním úředníkem. Tento dohled byl obžalované stanoven za účelem alespoň určitého urovnání vztahů mezi obžaiovanou, poškozeným a jejich dcerou v dané věci a to za pomoci psychologa, který by mohl ovlivnit postoj matky.


Odvolání tedy bylo shledáno částečně důvodným a proto bylo rozhodnuto tak, jak shora ve výroku uvedeno.


Poučení: Proti tomuto rozsudku n e n í další řádný opravný prostředek přípustný.
V Praze dne 30. května 2001



JUDr. Felicia Hrušková ,v.r.


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.


<< >>
Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.